pátek 31. srpna 2007

Resuscitace jihokorejského horroru?

Poté, co jsem předevčírem zhlédl podprůměrnou jihokorejskou historickou duchařinu Evil Twin (čsfd), zdálo se mi, že jihokorejský horror definitivně zabředl do hnoje. Sterilní, neděsivé, nudné... Těmito slovy by se dala počastovat většina horrorové produkce z Jižní Koreje za poslední rok a půl. Během tohoto časového rozmezí Jihokorejci vyprodukovali jen dva nadprůměrné kousky, což je poměrně bída na zemi, která dala světu klenot A Tale of Two Sisters (čsfd), slušné duchařiny Bunshinsaba (čsfd), Phone (čsfd) či Dead Friend (čsfd), nebo poetické Memento mori (čsfd). I když se většinou nejednalo o top duchařiny, jihokorejští duchové dovedli vystrašit a filmy zaujmout. Mysteriózní záležitosti tvoří většinovou část jihokorejských horrorů. Na poli jiných subžánrů Jihokorejcům příliš pšenka nekvete. Výjimkou budiž povedená a atmosférická obdoba Se7en a Suicide Clubu v jednom, Tell Me Something (čsfd) a multižánrová kreace The Host (čsfd), jež ale mezi českými filmovými fanoušky nezískala moc příznivých ohlasů. To mi nikdy nevadilo, poněvadž duchařiny mohu jako můj nejoblíbenější duchařský subžánr kdykoliv, ale ta snížená kvalita čerstvých počinů už mi začínala lézt krkem. Ale zřejmě se blýská na lepší zítřky...

Když jsem dnes po dlouhé době projížděl profily filmů na hancinemě, nestačil jsem se divit. A várka zajímavých trailerů mě positivně naladila. V blízké době nás totiž čeká vydatná nadílka jihokorejských filmů s horrorovými prvky. Několik z nich vypadá slibně a trailery dávají naději, že Jihokorejci už konečně přitlačí na pilu. Ale nesuď dne před večerem... Každopádně jsem tuze zvědav.

Začněme duchařinami. Máme tu kousek, jenž se dotýká vietnamské legendy: Muoi: The Legend of A Portrait (trailer). Následují ji duchové z prostředí staré nemocnice v Epitaph (trailer), který je okořeněn zajímavým retro zpracováním.













Přímočarým a nekompromisním se zdá být The Cut (trailer), v němž se studenti anatomie pohybují v sálech plných mrtvol. Someone Behind You (trailer) vypadá na krvavou teenagerovskou vyvražďovačku s nádechem mysteriózna.













Black House (trailer) se bude otírat o masové vraždy. Jak jsme se již několikrát přesvědčili, tak ve filmech s touto tématikou umí Korejci chodit a novinka vypadá, že by mohla mezi podobné sugestivní počiny zapadnout. Mysteriózní drama Return (trailer) může taktéž překvapit.













Nevypadá to vůbec zle, že? Ale jihokorejské horrory mají často pěkně stylizované plakáty a působivé upoutávky, takže bych s předčasnými soudy raději počkal. Ale jsem si jist, že minimálně v jednom případě se pěkně zadaří...

A to nejlepší si nechávám na konec. O blockbusteru D-War (demoliční trailer) už jste jistě mnozí slyšeli. Jihokorejská fantasy monster horrorová akce s americkým hereckým obsazením a spoustou mýtických monster v čele s gigantickým hadem, jež srovnávají se zemí Los Angeles. Nemožné? Ale jo, to je realita, která teď s přehledem kraluje jihokorejským kinům. Film měl premiéru 1. srpna a doteď nasbíral cca. 7,5 miliónů diváků (The Host drží rekord s 13,2 milióny) a na tržbách získal cca. 47 miliónů dolarů (nejvýdělečnější King and the Clown nasbíral odhadem 86 miliónů). Trhák jak má být. D-War je přímo cílena na americký trh, takže bude zajímavé sledovat, zda si povede lépe než The Host, jenž tam uloupil jen 2 melouny. Jelikož D-War je nasazena prakticky ve stejný termín jako The Host před rokem, je dost pravděpodobné, že DVD se dočkáme až na vánoce. Osobně se na D-War ohromně těším, i přes tu kritizovanou trikovou nedokonalost. Ke spokojenosti mi bude stačit, když tam budou létat vzduchem tuny betonu, všechno bude bouchat, armádní technika dostane v přímém střetu s monstry pořádně zabrat, potvory sem tam schramstnou nějaké ty lidičky a přiblblost dějové omáčky se bude držet v rozumných mezích.

úterý 28. srpna 2007

Byousoku 5 Senchimeetoru

Na anime se dívám jednou za uherský rok a bylo dílem náhody, že jsem tuto noc impulsivně sáhl místo na plánované jihokorejské gangsterské drama se Song Kang-hoem na hodinové japonské anime Byousoku 5 Senchimeetoru (čsfd). A nadchlo mě natolik, že ho tu musím ihned doporučit. Makoto Shinkai mě už před několika měsíci zaujal krátkometrážní melancholickou sci-fi romancí Hoshi no koe (čsfd). Jeho nejnovější anime je ještě lepší. Tvoří ho tři krátké povídky o lásce, přičemž každá pojímá toto téma trochu jinak. Za doprovodu úchvatných obrazů (pohledy na hrdiny na pozadí záblesků slunce aj. vizuální perličky) je pokaždé výsledkem emocemi a jemnou melancholií prodchnutý zážitek. Závěrečné shrnutí za doprovodu teskné písničky představuje pověstný gejzír všech oku, uchu a duši lahodícím ingrediencím, kterými si Shinkai diváka v průběhu filmu podmanil. Krása!

pondělí 27. srpna 2007

Lord of the Rings po japonsku

"Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže". Kdo by tuhle znepokojivou promluvu z pera klasického autora fantasy literatury J.R.R. Tolkiena neznal, vždyť nás před lety doprovázela od začátku filmového prstenového šílenství... Japonci si ji v Lord of the Yen jistě upravili po svém. :) Líbily se vám trailery na celou trilogii Pána prstenů (popř. hudební motiv v traileru na Sunshine)? Tak vás jistě jako mě zaujme devítiminutový parodický japonský anime trailer. Sice je to starší záležitost, ale hymnické motivy á la Howard Shore pořád dojímají a celé je to docela legrace. Posuďte sami...

Stage 6
Youtube

A jedeme zvesela...

Tento krátký příspěvek nebude mít takřka nic společného s Asií, ale bude se dotýkat mé nejoblíbenější scény ze skvělého, leč u nás nedoceněného francouzského slasheru Haute tension (v Čechách pod zpatlaným názvem Noc s nabroušenou břitvou, čsfd). Alexandre Aja v něm horrorovým fanouškům poprvé ukázal, že opravdu umí. Napětí a atmosféra by se v jeho filmu doslova daly krájet frézou, kterou drží rozlícená Marie ve snímku nad hlavou. A jaká je ona má nejoblíbenější scéna a proč tu o ní píši? Vzpomínáte jak na začátku Marie a Alex ještě nabity optimistickou náladou v jedoucím autě rozverně plánovaly pobyt v odlehlém domě Alexiiných rodičů? A na konci rozhovoru zahrála z autorádia parádní italská disco vypalovačka a holky si s ní zanotovaly? Tak na tuhle skladbu jsem si dnes vzpomněl. Jmenuje se Sará perché ti amo a je od italské skupiny Ricchi e poveri. Už jsem si ji pustil snad podesáté. :) Díky uživateli čsfd Dan9K, že narozdíl ode mě nebyl líný vytáhnout dvdčko, podívat se do závěrečných titulků, co je to zač a ještě mi ji najít na Youtube. Holt leností konkuruji vši. :) Tak tady je ona písnička ve verzi totožné s filmem (jen s obrázky ze seriálu Dr. House - aspoň se ihned načte). Možná kýč, ale mým uším se hodně zamlouvá a už si dupu do jejího rytmu drahnou dobu...

Když už mám v názvu blogu slůvko "asijský", nemůžu se nezmínit o tom, že borec Alexander Aja je režisérem remaku průměrné jihokorejské duchařiny Into the Mirror (čsfd) jménem Mirrors (čsfd). V současnosti je snímek v postprodukci. Doufejme, že s atraktivním námětem paralelního života za všudypřítomnými zrcadly v obchodním domě se popasuje Aja lépe než Jihokorejci, kteří jeho potenciál z většiny promrhali. Jestliže budou mít Mirrors tak hutnou atmosféru, jakou disponuje začátek a především konec jihokorejského originálu, čeká nás jistojistě mysteriózní pecka.

neděle 26. srpna 2007

Filmové novinky: Ekusute

Ekusute (aka The Exte: Hair Extensions, čsfd) budiž čerstvým důkazem, že originalita (byť v nepříliš oslňujícím množství) na poli asijských duchařin nevymřela. Další dlouhovlasá záležitost, chce se při pohledu na poster říct. Ale v případě Ekusute ne jen tak ledajaká. V japonském kousku, jenž má na svědomí Sion Sono, autor znepokojivého kultovního japan shocku Jisatsu saakuru (Suicide Club), tryskají na obrazovku doslova vodopády černých kadeří. Je to bizarní, napínavé a dobře se na to dívá. Kvalitní je i herecké obsazení. Veterán Ren Osugi a kráska Chiaki Kuriyama (netypicky v kladné roli) jsou zárukou zajímavých postav. Až budou k dispozici alespoň anglické titulky, pokusím se na Ekusute uklohnit recenzi.

pátek 24. srpna 2007

Recenze: Alone

Sem tam bych tu chtěl uveřejnit recenzi, kterou napíši mimo FilmWeb. Povětšinou horroru, určenou na Studnu. Takže pro ty, kteří Studnu nečtou nebo si stěžují na bílé písmo na černém pozadí...

Alone (Faet)

Thajsko, 2007
Horror
Režie: Banjong Pisanthanakun, Parkpoom Wongpoom
Hrají: Masha Wattanapich, Vittaya Wasukraipaisan
ČSFD
IMDb
WWW



Thajci měli vždy slabost pro duchařské horrory, vždyť v jejich pověstech a báchorkách se to duchy jen hemží... Thajské mysteriózní počiny začaly v posledních dvou letech ve větším množství expandovat i mimo hranice a tvořit zdatnou konkurenci asijským stálicím. Ba, v letošním roce využily útlumu konkurentů a zhostily se role asijské duchařské jedničky. Na asi nejznámější thajský kousek, Shutter, a méně známou, ale výbornou horrorovou komedii Buppha Rahtree, a povedenou poetickou duchařinu Nang nak, za poslední rok zdařile navázali další příslušníci duchařské rodinky: stylové drama z chlapeckého internátu Dorm, rejdy ducha kolem jednoha mimina Colic: dek hen pee, neobvyklá reality show z válečného muzea Ghost Game, výtvarně nádherné retro The Unseeable (od režiséra v našich kinech uvedeného Citizen Doga), pohled na kariéru ambiciózní dívky The Victim a strašidelná story z prostředí školních piteven Cadaver. Všichni se audiovizuálním zpracováním vyrovnají i mainstreamovým jihokorejským duchařinám. Porovnávat je s těmi japonskými ani nemá cenu. Formální stránka je ruku v ruce s dobře budovaným napětím, podařenými lekačkami a slušnými herci devízou, která by měla přebít notně provařený příběh. Všem výše jmenovaným se to víceméně podařilo. Totéž lze říci o žhavé novince letošní horrorové sezóny, Alone.

Druhý film Banjonga Pisanthanakuna a Parkpooma Wongpooma měl už od začátku poměrně vysoké ambice. Není se čemu divit, jelikož každý další počin autorů výborné duchařiny Shutter musí být fanoušky zákonitě ostře sledovaný. A když k tomu přidáme hodně atraktivní a neotřelou zápletku se siamskými dvojčaty a slibný trailer, máme zaděláno na kandidáta na asijský mysteriózní horror roku a uchazeče o thajský duchařský trůn. Oboje mu ulehčil fakt, že nádherní The Unseeable vsadili především na estetickou stránku a teprve pak až na tu horrorovou. Dopředu můžu prozradit, že v prvním bodě od toho není Alone daleko a v bodě druhém se žezlo předávat nebude. Alone má výrazné přednosti, ale též drobné nedostatky.

Pim a Ploy jsou sestry, které od sebe jen tak něco nerozdělí. Jejich pevné pouto není primárně založeno na sesterské lásce, ale na srůstu v oblasti břicha. Bez nadsázky se tedy jedna bez druhé neobejde. Neveselý úděl nesou statečně. Jenže pak se stane něco, co je rozdělit může... Přesunujeme se o spoustu let dopředu, kdy se Pim se svým manželem vrací z Jižní Koreje do rodného Thajska kvůli nemocné matce. Rozlehlý dům s točitým dřevěným schodištěm jistě vzbudí v horrorovém fandovi podezření, že tady se něco určitě semele. Aby ne. Na břiše Pim se nehezky vyjímá dlouhá jizva, pes na někoho štěká a Pim začne záhy cítit něčí hodně nepříjemnou přítomnost... Přestože je tématika siamských dvojčat příslibem nestandardního horrorového zážitku, překvapení se nekoná a film se drží zaběhaných žánrových postupů a klišé. Máme tu osobu, jež se dostala do víru strašidelných událostí, a postupem času je nám pomocí flashbacků a plynoucím dějem osvětlováno, proč, přičemž nám tvůrci zpívají krapet falešnou písničku. Nespoileruji, jelikož opak čeká od soudobé duchařiny málokdo. Dnešní mysteriózní horror se totiž nese ve znamení povinných zvratů. Ty buďto překvapí a přinejlepším šokují, anebo působí chtěně, nepřekvapivě a vykonstruovaně. Dějový přemet v Alone se usadil někde v půlce. Netrápí ho žádné do očí bijící švy, ale má za následek, že film zařadí nižší rychlost a ubere na dusnosti.

Určitě je sestupu na nižší horrorový level v závěrečné dvacetiminutovce filmu škoda. Jak by člověk od tvůrců Shutter čekal, Alone disponuje podobně naléhavou atmosférou a údernými lekačkami. Čekají nás strašidelné postelové a zrcadlové scény ve vděčných prostředích velkého baráku a nemocnice, včetně různých zneklidňujících náznaků, že něco není v pořádku. Obzvláště moment s postelí a větrákem je vypečený. Z postav je kladen důraz na ženskou hrdinku Pim. Chlapík Vee je odsunut do pozadí a do popředí vystupuje – stejně jako Jane v Shutter – aby pomohl odhalit nové skutečnosti, včetně učinkování ve flashbaccích. Herecká dvojka to není špatná, ale v Shutter byla znatelně sympatičtější. Vyrovnaně zřejmě dopadne srovnání obou pomstychtivých ženských duchů. Ta v Alone není též žádný nazdárek a svůj fešný zkrvavený a ohnilý kukuč dovede řádně prodat.

Alone fanoušky duchařských záležitostí a bledých dívčin s havraními vlasy zcela jistě nezklame. Jen to od ní nechce - navzdory režisérskému duu - čekat zázraky. Shutter překonán nebyl. Je také otázkou, zda dovede uspokojit diváky, nadávající na nedostatek invence v asijských duchařinách. Osobně v tom mám jasno: navzdory pár výtkám se mi nová thajská dlouhovlasá záležitost líbila opravdu hodně.
8/10

Jednodenní návštěva Apachova THS 19.-20.7.2007

Přestože je to dost s křížkem po funuse, dovolím si sem fláknout krátký popis mého zážitku z jednodenního pobytu na Tradičním horrorovém srazu. Kupodivu dnes srším aktivitou, do uší mi řve Yuki Kajiura a její Salva nos ze soundtracku k výbornému anime seriálu Noir a mám chuť něco načmárat. Vždyť jde jen o pouhopouhý přepis tří stran A4 papírů, které jsem popsal, když jsem jel před měsícem s Nancy a Kosíkem na LFŠ. Zatímco ona dvojka celou jízdu tokala, já se vedle kypré dámy bavil trháním papíru v sešitu propiskou. Takže...

Než jsem v sobotu na sestřenčině svatbě s vysokým nasazením zahájil gurmánskou akci "Sežer a vypij, co můžeš", zůčastnil jsem se premiérově ve čtvrtek a pátek 19. až 20. července každoročního Tradičního horrorového srazu, jenž tentokrát pořádal agilní Mr. Apache v hájence ve Václavovicích poblíž Ostravy. Vyrazil jsem ve čtvrtek v deset dopoledne a doufal, že na Moravě natrefím na obitusovu (vzhledem k duu obitus, Kordus to nebudu záměrně skloňovat správně) grupu, která měla jet údajně stejným spojem. Zapomněl jsem si totiž vzít s sebou Apachův popis cesty na místo srazu. Po únavné pětihodinové cestě vlakem z Prahy do Ostravy-Svinova jsem na onu partu opravdu narazil. S překvapením jsem zjistil, že obitus, Rogue, David'82 a Aditu byli ode mě během jízdy vzdáleni jen pár metrů. Další překvápko připravila drsná Rogue svými dredy. Mohl jsem té náhodě děkovat, neboť ve Svinově jsme měli na přestup do vlaku do Šenova pouhých 6 minut a sám jsem netušil, do kterého z mnoha spojů hupsnout. Obitus se zorientoval rychle a navedl nás do správného vlaku. Po 20 minutách jízdy jsme vystoupili na pustém nádraží uprostřed divoké zeleně. A teď čerte raď, kudy kam!


Po kiláku chůze po rovné cestě obitus zavelel vlevo nahoru. Leč blbě. Po mobilní komunikaci s Apachem jsem se museli vrátit asi 2 kilometry zpátky. Tam nás na zahrádce očekávali rozjařený Mr. Apache, dále JAn, Kordus, Cabal, Mi-Nu chai, Vladys, Mordenroth a další. Představili jsme se, dali si pivko, jídlo, pořádnou porci zmrzliny a pokecali. Záhy dorazil i milovník japan shocků Paldini. Asi po dvou hodinách proběhl přesun do Apachovy hájenky, kde jsme si složili bágly, a poté, co Kordus našteloval projektor a notebook, vyrazili na zteč další hospody. Nejdřív jsme si sedli dovnitř, ale kvůli klimatu se hned přesunuli ven. Mr. Apache v řádně podnapilém stavu odvážně péroval naštvanou servírku, následkem čehož jsme byli hodně dlouho na suchu. Až když bujarý Apache usnul s hlavou na stole, servírka se jala nás obsloužiti. Někdo si dal kofolu, někdo pivko a řašilo se všelicos, povětšinou samozřejmě horrory. Po nějaké té hodině proběhl nekoordinovaný útěk do nedaleké hospy s restaurací, kde měli aspoň něco dobrého k zakousnutí.


To už s námi byl veselý saxofonista Slon. Vyhládlí kluci si poručili utopence, jenž se posléze ukázal býti doslova myší porcí. Alespoň na něho nemuseli dlouho čekat. Nad představou objednaného chutného bramboráku jsem musel slintat bezmála hodinu. Žvanili jsme až do noci a kolém desáté to část výpravy včetně mě zapíchla a vyrazila za Kordusem a Rogue na film. Kordus si pouštěl hudební části řehtačky Tenacious D s Jackem Blackem a nakonec na plátně pustil k potěše zdánlivě spořádaného učitele obituse nějaké zombie porno. Než se chlápek rozdávající si to se zombicí udělal, film se vyměnil za Paldinim doporučovaný japan shock All Night Long 2. Tuhle krapet zdlouhavou kruťárnu dokoukali jen nejotrlejší a nejméně zmožení z nás. Já, JAn a Rogue. Po delší polemice nad Kordusovým členitým seznamem filmů, pustil JAn pokračování americké tuctové duchařiny White Noise. Ta si se svým starším bráchou mohla podat ruku. Z vody vařená zápletka, směšní duchové, béčkoví herci... Ale jako celek to nebylo zas tak hrozné. Další film už nebyl, šlo se spát. V mém případě lehnout si na stůl a hlavu položit na bágl. Kvůli svatbě jsem přijel na THS na jediný den, takže tahat s sebou spacák nemělo cenu.


Po dvou hodinách jsem vstal, což už přede mnou překvapivě udělala polovina osazenstva hájenky. S JAnem jsme se vypravili pro snídani do místní sámošky a jakmile se probrali poslední spáči, šlo se v devět na snídani do hospody. Konzumovala se především smažená vajíčka a pila kofola. Apachovi opět huba mlela, takže o zábavu bylo postaráno. Část výpravy se vypravila zpět do hájenky zhlédnout Miikeho epizodu Masters of Horror jménem Imprint. S Paldinim jsme se za nimi za chvíli vydali. Po proslulém mučení kurtizány jsem byl nucen všem dát ahoj a s báglem skočit na bus k vlaku. Nějakým způsobem se mi povedlo cílovou zastávku minout, tak jsem se musel asi 3 kilometry vracet. Ale času dost. Na depresívně zpustlém a zarostlém nádraží jsem si ještě 20 minut počkal. Vlak oproti obavám přijel dle řádu, tudíž už jen přesednout ve Svinově do Pendolina a Ostravsku jsem mohl zamávat. Neopil jsem se, ani neudělal žádnou hovadinu, ani neviděl nějaký horrorový majstrštyk, přesto byl jediný den na THS super. Díky ti Apachi za zorganizování! :) Příště se zůčastním celé THS se vším všudy.