pondělí 8. října 2007

Bollywoodské a další indické filmové spektákly

Indický film pro mě donedávna byl velkou neznámou. Dlouho jsem viděl jen jediného zástupce svébytné kinematografie, která prý každoročně vyprodukuje nejvíc filmů na světě. Bylo jím na letošním Febiofestu uvedené výborné, ale pro leckoho citově dryáčnické drama Black (čsfd). Tento snímek mě dostal do kolen, leč nebyl prvotním impulsem k zájmu o indickou filmovou tvorbu. Až blížící se Festival bollywoodského filmu (oficiální stránky, koná se 11.-14. 10. v pražském kině Světozor) vzbudil můj zájem, takže jsem se rozhodl dát několika indickým kouskům šanci. Přeci jen Indie spadá do Asie a ne v každém indickém filmu jsou muzikálová čísla, kterých jsem se trochu obával. Takže se ve zkratce vrhněme na jeden ze dvou snímků, jež jsem v uplynulých dnech zhlédl. Zatím jsem viděl naprosté prd, ale řekl bych, že je to Bollywood jako vyšitý. :) Aspoň podobně (kromě rejů spanilých Indek oblečených v sárí) jsem si to představoval.

Dhoom 2 (Úder 2, čsfd) bude uveden ve Světozoru ve čtvrtek ve 20:15. Je to takový indický popcorn (jehož dalším zástupcem v programu festivalu je akční sci-fi Krrish, čsfd) oplývající přehršlí líbivých obrázků, celkem fajn akcí, hezkou hereckou sestavou, 4 tanečmími scénami a slušnou dávkou infantility. Pokud necháte vyšší divácké nároky před dveřmi kinosálu, budete se určitě bavit. Jen se připravte na několik připitomělých scén (potažmo zápletku), skupinové taneční kreace jakoby vypadlých z videoklipů Geri Halliwell, nálož divného indického popu a dvouapůlhodinovou stopáž.


Něčí nervy možná vyzkouší jeden z ústředního dua policistů, jenž téměř nevynechává jedinou příležitost předvést se jako vytlemené trapčící pako. Zbytek herecké skvadry je na tom lépe. Především sledovat nádherné herečky v čele s relativně známou (za hranicemi Indie) Aishwaryou Rai je potěcha pro mužské oko. Když se jedna z krasavic v bikinách zpomaleně předvede na pláži v Copacabaně, garantuji vám, že si pak na Pamelu a další roštěnky ze seriálu Baywatch ani nevzpomenete. :)


Ano, zpomalené záběry je to, oč ve filmu hodně kráčí. Jejich kadence je vpravdě smrtící a i Míša Bayů by se při pohledu na Dhoom 2 divil. Snímek hodně sází na vizuální stránku a skutečně se na ten barevný a místy efektní rej poměrně dobře dívá. Příběh o honičce na nepolapitelného zloděje dokonalých a řádně drahých předmětů je jen zástěrkou pro celé to cukrkandlové, miliskování a pohybu plné divadlo. Pokud chcete vidět na velkém plátně nefalšovaný indický kýč, jděte do toho. Možná se pobavíte, možná vás trefí šlak. Ale mě si pak nestěžujte. :) (6/10)

Na velkém plátně to bylo jiné kafčo a nejraději bych výše napsané odstavce promazal. :) O změně mého názoru na film nechť vypovídá jen můj koment na čsfd. (8/10)


Z dalšího programu festivalu bych se neodvážil něco doporučovat, jelikož jsem z toho nic neviděl. Po průzkumu netu vypadají slibně romantická komedie Salaam namaste (čsfd, neděle 20:00), další komedie Lage raho Munnabhai (čsfd, čtvrtek 17:15), drama podle skutečných událostí Parzania (čsfd, sobota 13:30, neděle 20:30) nebo akčně-romantický mix 1942: A Love Story (čsfd, pátek 17:15). Ani další filmy nevypadají zdálky špatně. Doufám tedy, že koncem týdne nebudu mít od pozdních odpolední pracovní povinnosti a budu moct na nějakou tu indickou filmovou exotiku vyrazit. Docela se teším. :)

úterý 2. října 2007

The Cut

Sice už mám za sebou monster akci a letošní jihokorejský hit D-War (čsfd), ale o té bych nenapsal nic objevného, jelikož béčkový blockbuster splnil veškerá má očekávání a poskytl mi přitroublou zápletku, v jejíž nejlepší části se monstra jala demolovat Los Angeles. Je to okořeněno fantasy prvky a nijak extrovními hereckými výkony. Korejcům se nedivím, že brali kina kvůli D-War útokem (na plátně bych to rád také zhlédl), ale film považuji jen za lehce nadprůměrné výpravnější béčko. Důvodem nadatlování mého přípěvku budiž nový mysteriózní horror The Cut (hancinema). Už jsem si tu stěžoval, jak jde jihokorejský horror do kopru a vkládal jisté naděje do letní vlny strašidelných snímků. Black House bude spíše thriller a teprve u mě čeká na zhlédnutí (některé ohlasy nejsou právě nadšené), duchařina Muoi spadá pouze do ucházejícího průměru, takže jsem byl zvědav, s čím se na mě vytasí The Cut, jenž je tématicky podobný slušné thajské duchařině Cadaver (čsfd). Dopředu mohu říct, že bafat se ve filmu moc nebude, sází se tu hlavně na atmosféru a scénáristi se rozhodli zahrát s divákem komplikovanější šachovou partii. Co je důležité - atmosféra funguje dobře, lékařské prostředí je dostatečně atraktivní a příběh - než se zvrhne v obvyklý odhalovací veletoč - poměrně zajímavý. Základní premisa je slibná. Třída mediků se účastní hodin anatomie, při kterých pitvá mrtvá těla. Nebude to trvat dlouho, něco tu přestane hrát a partu kamarádů začne otravovat stejný sen, v němž figuruje pitevní sál a mrtvola zabalená v igelitu. Z téhle látky šlo vylouhovat pěkný drasťák, což se nestalo, ale výsledek k zahození určitě není. Hodně scén se odehrává v přítmí a napětí jim neschází. Audiovizuál je tradičně na úrovni. Přiznám se bez mučení, že z posledních minut jsem byl trochu jelen a abych měl jistotu, že jsem všechno pochopil, budu si muset film pustit aspoň ještě jednou. To mi ale nebrání prozatím The Cut ohodnotit solidními 7/10.

pondělí 1. října 2007

Zombíci, kam se podíváš

Včerejšek se u mě nesl v rytmu ohnilých mrtvol. Nejdříve jsem se pobavil u rychlých Fresnadillových nakažených bestií ve 28 týdnů poté (čsfd). Volné pokračování 28 dní poté (čsfd) od Dannyho Boyla svého předchůdce nepřekonalo, ale pobavilo. Ponurá atmosféra opuštěného Londýna má opět něco do sebe a k tomu režisér Fresnadillo přidal pár chuťovek jako masivní likvidaci hejna nakažených vrtulí letící helikoptéry či first person sekvenci skrz optiku nočního vidění na samopalu během procházení zatemněného metra. Běhající nakažení/nemrtví jsou v kursu. Nevyhnuli se ani novému filmovému dílu podle známého herního survival horroru, Resident Evil: Extinction (čsfd), který byl dalším chodem včerejšího horrorového menu. Třetí filmový RE obsahuje na rozdíl od 28 týdnů poté regulérní zombíky a zamlouval se mi o něco více. Jako milovník herní série jsem si oproti dřívějším katastrofickým očekáváním vyplývajících ze jména starého rutinérského režiséra Mulcahyho na filmu spokojeně smlsnul. Slušné tempo, akce a několik prvků typických pro herní RE. Po průměrném prvním dílu a naprosto zmršené Apokalypse konečně film, který je aspoň trochu hoden mezi videoherními pařany proslulého jména Resident Evil.

Po podařeném béčku jsem dostal chuť na herního Residenta. Pustil jsem si mašinu od Nintenda (jedinou, kterou jsem si z herních časů nechal) a do mechaniky vložil malý bílý kotouček mé oblíbené gamesy. Smazal jsem všechny pozice a bonusy a jal se všechno získávat nanovo. Resident Evil Zero je skvělá hra, na míru šitá hernímu systému Nintendo GameCube. Ačkoliv má tahle konzole už 5 roků za sebou, grafiku projektuje na naše obrazovky ve srovnání se soudobými hrami pořád excelentní, čehož je RE Zero pádným důkazem. Na malou černou krychličku nedám dopustit. Sice to už má spočítané, ale 4 Residenti mi stačí ke štěstí. Hry to jsou tak návykové a plné bonusů, že ohrání jim u mě nehrozí. Až na akčně nářezový čtvrtý RE, jenž vsadil na rychlé nakažené vesničany, hafo monster a veliký palebný arzenál, jsou zbývající kousky v mé sbírce oldschoolovou záležitostí, jak ji známé ze zlatých časů PlayStationu. A z toho jsou dvě gamesy, RE Zero a RE Remake, vyvedeny v high-end grafice. Radost to hrát.

Jak již bylo naznačeno, Resident Evil Zero je typické zombie dítko japonského herního studia Capcom. Tedy pseudo 3D RE s pevně nastaveným systémem kamer, jenž pokrývá kompletní lokace a záběruje dění na obrazovce. Možná to někomu bude připadat zastaralé, ale s RE je tento mechanismus těsně spjat a je zdrojem výborné horrorové atmosféry, kterým je herní série známá. Nemálo příznivců tohoto herního pojetí nemůže přijít takřka plně trojrozměrnému RE 4 na jméno. Název napovídá, že RE Zero je prequel prvního dílu, který se odehrává na zdánlivě opuštěném zámku v lesích kolem města Racoon City, kde se začala množit podivná úmrtí. Zero se částečně také odehrává na zámku, leč na jiném než jednička a předjímá události, které vedly k vyslání záchranné mise jednotky S.T.A.R.S. do racoonských lesů. Dějová návaznost není bezešvá, ale prezentace je excelentní.


Na začátku sledujeme jízdu luxusního vlaku skrz racoonské lesy. Cestující si klidu dlouho neužijí, jelikož na vlak efektně zaútočí tisíce malých slizkých věcí podobných slimákovi bez ulity. Do lesů je na prošetření podezřelého incidentu vyslána ve vrtulníku malá speciální policejní jednotka S.T.A.R.S. Bravo Team. Vrtulník postihne porucha a nouzově přistane v divočině. Pomalu se seznámíme s hlavní hrdinkou, inteligentní a sympatickou medičkou Rebeccou Chambers, a jejími kolegy. Kousek od místa přistání jednotka najde havarovaný džíp s pár mrtvolami. Auto převáželo nebezpečného trestance Billyho Coena, po kterém teď není vidu ani slechu. Jednotka se rozdělí a Rebecca po chůzi potemnělým lesem po chvíli naráží na stojící vlak a vstoupí dovnitř. Boj o přežití s armádou zombíků a všemožných oblud začíná.


Zero je unikátním zástupcem rodiny RE. Na svědomí to má několik menších změn osvědčeného herního mechanismu. Skalní fanda se asi nejdříve bude divit, že ve hře nejsou ukládací bedny a věci může kdekoliv pohodit na zem, přičemž je má pak vyznačené na mapě. Určitě se mu nebude líbit malý šestimístný inventář, když taková lovecká puška zabere rovnou dvě místa. Má to svůj důvod, jelikož v RE Zero můžete ovládat rovnou dvě postavy! Rebeccu Chambers a uprchlého trestance Billyho Coena. Můžete si je libovolně prohazovat, navzájem se komandovat jednoduchými příkazy ("Zůstaň tady!" apod) a kooperací řešit některé logické rébusy. A vězte, že spolupráci obou postav ve hře využijete opravdu hodně. Každá postava má svou specializaci. Jen medička Rebecca dokáže míchat léčivé byliny a různé chemikálie a jen Billy může používat zapalovač a poradí si na místech, kde je potřeba použít hrubou sílu. Mezi blízko sebe stojícími postavami jde prohazovat veškeré předměty a zbraně. Dvojnásobná palebná síla se hodí a omezené inventáře jsou jedním z důvodů nutnosti strategického uvažování.


Plýtvat náboji se nevyplácí. Na tuhle chybu lze snadno dojet i na obtížnost Normal. V arzenálu najdeme kromě obligátních nožů a pistolí (ženy mají pokaždé Berrettu) loveckou pušku, brokovnici, granátomet, Magnum, Molotovovy koktejly (ty si musíme umíchat z láhví a benzínu) a při dalších hrách i lehký samopal a raketomet. Zbraně a střelivo nacházíme postupem času v různých lokacích. Platí přímá úměra: čím silnější příšery nás čekají, tím silnější zbraně jsou nablízku někde k nalezení. Na některé typy nepřátel jsou platné určité typy zbraní a nábojů. Na běžné zombíky je nejefektivnější dobře mířený zásah brokovnicí, na agresivní Huntery nejvíce platí kyselinové náboje do granátometu a na měňavé zrůdy jsou téměř životní nutností Molotovovy koktejly a ohnivé náboje do granátometu. Samozřejmě jako ve všech RE, Magnum je třeba si šetřit pro konečné fáze hry, kdy půjde dost do tuhého. Ve hře nás čeká pestrá škála nepřátel: vedle zombíků různé přerostlé hmyzí potvory, tradiční zmutovaní dobrmani a vrány, obří škorpion, jedovaté žáby a pavouci, ostrými tesáky a drápy vybavené opice, hodně nebezpečné měňavé a elastické obdoby doktora Marcuse (zdroj mnoha infarktových situací), mutanti Hunteři, hodně tuhý Tyrant, a to není ještě všechno... Nepřátelé nejsou žádné padavky a už na střední obtížnost budete mít několikrát na kahánku.


K rozplétání zajímavého příběhu jako obvykle slouží různé deníky, jež nacházíte po lokacích, a perfektně zpracované video sekvence. Stejně jako grafika jsou pečlivě vyrenderované a ještě dnes sídlí na survival horror špičce. A to je Resident Evil Zero hra stará skoro 5 let! Grafika je laděna do tmavých odstínů a odehrává se v drtivé většině v interiérech, ať už jde o jedoucí vlak, starý zámek a výzkumné středisko. Lokace jsou poměrně členité a v rámci RE průměrně rozlehlé. Hra se dá dohrát hladkým postupem vpřed za 5-6 hodin, s bonusovou palebnou sílou s nekonečnými náboji i za 3,5 hodiny (časový limit pro nekonečný raketomet). Bonusy jsou poměrně slušné, i když na můj oblíbený RE Remake a jeho bonusový mód Invisible Enemy nemají. Za jakýkoliv čas dohrání hry se otevře povedená dynamická minihra Leech Hunter, prostřednictvím které lze vyhrát do hry různé zbraně s nekonečnou municí. Otevře se i šatní skříň ve vlaku, kde Rebecca a Billy najdou náhradní kostýmy. Hodně dobří hráči postupem času můžou při rychlém dohrání gamesy dosáhnout na nekonečný samopal a raketomet. Opakovaná hratelnost zaručena.


Resident Evil Zero se zkrátka vyvedl vskutku parádně a ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla. Každý správný RE fanoušek by si ho měl zahrát, jelikož k zavedenému hernímu konceptu poskytuje nezanedbatelnou přidanou hodnotu. Kvůli RE hrám jsem si před lety pořídil za nemalý peníz u nás mizerně prodávanou konzoli, na kterou se hry už v podstatě nevyvíjejí, a kvůli kouskům jako RE Zero, RE Remake a RE4 toho ani trochu nelituji. Zero je zkrátka parádně hratelný, atmosférický a nádherně graficky zpracovaný survival horror se vším všudy.

92%