úterý 22. ledna 2008

Chak De! India v pražském kině!

Ještě než se vrhnu na dokončení článku o nejlepších asijských filmech roku 2007, musím tu udělat malou propagaci unikátní pražské projekci indického snímku, jenž považuji za jeden z nejlepších, co jsem minulý rok viděl. Chak De! India (čsfd) je výborné sportovní drama, které se v posledních letech moc netočí. Přes hromadu žánrových klišé a dvouapůlhodinovou délku je to velmi chutná filmová mňamka, již s pomlaskáváním slupnete a žaludek vás z ní rozhodně bolet nebude. Indický film o charismatickém trenérovi, kterému je svěřen do péče indický národní tým pozemních hokejistek, aby ho připravil na nadcházející MS v Austrálii, přičemž není vůbec jisté, že se tam jeho tým dostane, vyniká dynamickým podáním na obrazovkách a plátnech neotřelého sportu, řemeslnou zručností, širokou škálou zobrazených emocí, velmi dobrými hereckými výkony a sympatickým mančaftem mladých pozemních hokejistek. Samozřejmě si užijeme slušného množství dramatických zápasů a tvrdého tréninku, ve kterém rázný trenér děvčatům nic nedaruje. Zkrátka vysoce kvalitní a svěží sportovní záležitost, kterou má navíc divák možnost vidět v rámci akce indického velvyslanectví v pátek 25. 1. 2008 v 18:30 v kinosále pražské Městské knihovny na Mariánském náměstí úplně zdarma! Další info najdete na stránkách mongolandu.

pátek 18. ledna 2008

Asijské filmy v roce 2007

Poněkud pozdě, ale lepší než nikdy. Ano, dokopal jsem se ke krátkému bilancování nejlepších asijských filmů uplynulého roku. Byla by to škoda, jelikož jsem zhlédl přes 200 nových snímků asijské provenience a hodněkrát bylo opravdu na co se dívat. Nejdříve si shrňme běžnou kinodistribuci. Co si budeme povídat - byla to z hlediska asijských filmů bída s nouzí. Jarní nasazení okouzlujícícho thajského Občana psa (čsfd) bylo moc fajn, ale pouhé dva asijské filmy za rok (ještě megalomanská, ale prázdná Kletba zlatého květu), to je pro naše kinodistributory mizerná vizitka. Pořád přetrvává sázka na provařená jména (Wong Kar-wai, Ang Lee, Zhang Yimou, Kim Ki-duk, Park Chan-wook...), anebo ojedinělé nasazení filmu, jenž byl hodně úspěšný na festivalu. Což je případ výtečného Občana psa, kterému však nadšené ohlasy z MFF KV a velká chvála od Tomáše Baldýnského půl roku poté nepomohly k většímu zájmu tuzemských diváků. Docela mě to mrzelo. Na milého podivína Poda a fajčícího plyšového medvídka Thongchaie se mi navíc podařilo dotáhnout jediného člověka. Ostatní to i přes mou propagaci nezajímalo. Po dvojnásobné karlovarské projekci jsem si alespoň v dalším roce vychutnal osobitý a podmanivý snímek v kině ještě třikrát. Žel na DVD se ho asi nedočkáme a když už zázrakem ano - tak jak je u Artcamem vydaných asijských filmů na dvdčkách - s pořádným zpožděním.


K asijským filmům na počeštěných DVD se vyjadřovat nebudu, abych tu nenapsal nepřesné informace. Beztak jsem skoupil většinu toho, co u nás vyšlo. Jen, že největší událostí pro mě byla povedená DVD edice Kim Ki-dukova majstrštyku a mého oblíbeného filmu 3-iron. Artcam ho vydal prostřednictvím Filmhouse, který nás už rok předtím počastoval parádní edicí japonské kultovky Battle Royale. Minulý rok si však trochu pokazil dojem, neboť filmový fanda marně čekal na slíbený soubor šesti Kitanovek (4 z nich by už měly být v tuto chvíli k dispozici). K 3-iron se také váže zjištění, že milované originálky raději nedávat vůbec z ruky, ani v případě rodinných příslušníků, jelikož vám disk může být vrácen neuvěřitelně zprasený, že budete muset záhy koupit nový. A čtyři kila v háji...

Asijské filmy na festivalech mě minulý rok moc potěšily, přestože jsem už většinu z nich předtím viděl. Filmasii a MFF KV jsem se již dříve věnoval, tak je tu teď nebudu rozebírat. Na březnovém Febiofestu mě navzdory plnému sálu hlučících puberťáků nadchla projekce laskavého japonského snímku o kvartetu středoškolaček, co se rozhodly nazpívat několik chytlavých písniček na japonsko-korejský školní festival. Linda Linda Linda (čsfd) je nádherně svěží film se sympatickými hrdinkami, kterým nelze nefandit, aby to na konci všem pořádně rockově natřely. A nevadí, že Bae Du-na při tom zpívá falešně. Ústřední song jsem měl v kině sto chutí si s holkama zařvat. Ale to by mě asi plný sál puberťáků ubil čepicema. :) Každopádně je ostuda, že tento odzbrojující snímek ještě nemám doma... Indické melodrama Black (čsfd) mě a okolosedící diváky na Febiu dostalo na lopatky nestoudným frontálním útokem na city. Všichni jsme unisono buleli a buleli... Dokonce i černoch opodál slzel jako kdyby hodinu loupal cibuli. Mno, na indický film překvapivě žádné muzikální scény, jen plno srdceryvných okamžiků, křiku a výborné hymnické hudby, jež všechnu tu dojemnost jen podtrhovala. Vyděračská metoda, ale u většiny diváků fungovala na jedničku.


Ještě než se vrhnu na filmy roku 2007, musím vyzdvihnout trojici snímků staršího data, které jsem minulý rok viděl poprvé a nadchly mě natolik, že se staly plnoprávnými členy mojí asijské TOP 20. Lost in Time (čsfd) je skvostné hongkongské drama o smiřování se se smrtí blízkého člověka, o tom že život jde dál a je třeba začít odznova. Hlavní hrdinka to vezme od podlahy a naváže na exmanželovu živnost jako řidička minibusu v hektické hongkongské dopravě. Že to bude mít jako jediná ženská mezi suitou chlapů-řidičů setsakra těžké, netřeba dodávat. A co teprve ten chaotický silniční provoz... A k tomu malý synek... Výborné drama, výborní herci, ode mě to nejlepší doporučení.


Japonští Umizaru (čsfd) jsou drama z poněkud jiného soudku. Pojednávají o partě mladých kluků, kteří se podrobují náročnému 50-ti dennímu výcviku, jenž probíhá zejména pod vodou. Však se absolventi kurzu stanou členy japonské Pobřežní hlídky. Na Mitche Buchanana pobíhajícího v barevných trenýrkách na prosluněné pláži zapomeňte, tady se bude zachraňovat v neoprénu a se šnorchlem. Než k tomu kluci doplavou, vzniknou pevné přátelské vazby, přijdou konflikty, tresty, první lásky a první ostrá akce. Výcviky jsou divácky vděčná látka a Japonci se ji v případě tohoto filmu zhostili na výbornou. Když kamera ke konci seshora oblétává loď s odhodlanými plavčíky a zní k tomu nádherná melodie z Bratrstva neohrožených, není pochyb - tohle je jeden z nejlepších filmů, co jsem v roce 2007 viděl!

Tento pozoruhodný thajský snímek není dramatem, ale horrorovou parodií. S označením komedie bych byl opatrný. Buppha Rahtree (čsfd) obsahuje scény, při nichž tuhne krev v žilách. Když se milá slečna Rahtree po smrti naštve, začnou se dít v jednom thajském činžáku pěkné věci. A místním se to líbit moc nebude. Však kdo by stál o domovní strašidlo, jež dovede chodit po stropě a z jeho nechutného hlasu se ježí chlupy na těle. Správcová je ženská od rány, ale na tuhle pekelnou dívčinu nemá ani náhodou. Do bytu č. 609 míří jeden exorcista a kněz za druhým a výsledek? Nechte se překvapit, tohle stojí za to. Moje doporučení míří především do řad fandů horrorů, hlavně duchařin, kteří tento kousek jistě dovedou adekvátně ocenit (matador JAn budiž důkaz :)). Místy prča, místy povedené lekačky, krapet odkazů na horrorové klasiky, špetka romantiky (nenechte se úvodem ukolébat!), litry umělého hemoglobinu a podařená atmosféra. To by v tom byl čert, abych tuhle bezva záležitost nedotáhl na letošní THS!

A to je pro dnešek už vše, přátelé. V blízké době bude mít článek pokračování, ve kterém uvedu desítku nejlepších asijských počinů, jež mi byly dostupné až v roce 2007. Bylo opravdu z čeho vybírat.

neděle 13. ledna 2008

Eiga-sai a Go







Jelikož mě hryže svědomí, že jsem předem neupozornil na přehlídku japonských filmů v kině Lucerna, Eiga-sai (oficiální stránky), předejdu alespoň největší možné škodě. Přeci jen asijské filmy nejsou v českých kinech každý den, a natožpak japonské, které má český asiofil možnost vidět výhradně na festivalech a několika počeštěných DVD. Z šesti filmů na Eiga-sai nás čekají ještě tři. Popravdě, o čtyřech snímcích z programu jsem před přehlídkou téměř nic nevěděl. V japonské kinematografii moc velký přehled nemám. Poněvadž projekce Bright Future s Tadanobu Asanem skončila před pár hodinami (bohužel jsem ji nestíhal), mám už možnost trochu zpropagovat jen jediný snímek, jenž jsem navíc jako jediný z přehlídky viděl. Jmenuje se Go (čsfd) a je to výtečný film. A v pražském kině Lucerna poběží ve středu 16. ledna v 18:30.

Jméno režiséra japonského snímku, Isaa Yukisady, je fandům asijského filmu jistě známé aspoň díky jednomu z melodramatických vrcholů asijské kinematografie, Crying Out Love, in the Center of the World (čsfd). Go patří spolu se Sunflower (čsfd) jistě k dalším jeho vrcholným snímkům. Příběh sympatického mladíka (herec Yosuke Kubozuka je známý rolí excentrického ping-pongového borce ve sportovním dramatu Ping Pong či jako milý podivín v romantice Laundry) se severokorejskými kořeny, jenž žije s otcem v Japonsku, které není k Severokorejcům právě přívětivé, není snadné pozřít. Z dynamické podívané se s rostoucím důrazem na vztah Sugihary a japonské dívky (Kou Shibasaki aka Mitsuko z Battle Royale, zdravím Maria! :)) film postupně zlomí v pomalou a křehkou záležitost. Sugihara nejen díky původu rodičů bojuje na několika frontách a prochází si krizí identity. Má jisté předpoklady se s tím vším porvat - po tátovi zdědil boxerské geny. A dá se nakonec dohromady s krásnou Sakurai? To by se měl zvědavý čtenář dozvědět z projekce a ne ode mě. Minimálně bude mít jistotu, že uvidí povedené pěstní bitky a tradičně japonsky decentní, ale velice křehce působící romantické scény. A především hodně zajímavý filmový počin. Takže neváhejte a pokud možno ve středu mažte na půl sedmou do Lucerny. V práci vám pak budu v tu dobu upřímně závidět.



neděle 6. ledna 2008

The Warlords

Po vydařeném a divácky rekordním festivalu Filmasia se u mě prosinec nesl ve znamení střídavého marodění a dlouhého vánočního splínu, jenž se projevil znatelným poklesem aktivity ve všech směrech, a to třeba s blížícím se koncem roku čím dál větší nechutí dívat se na filmy (!) a vyplodit nějaký delší text. Byla to mizérie a z té mi pomohla uniknout až kamarádka May, které tímto za několikadenní péči na icq, jež mě alespoň trochu pozitivně nabila, velice děkuji. Díky, Heli, jseš super! Jsem tady, sice nejsem v plné síle, ale zase hodlám občas něco naškrábat! Od původního záměru shrnout asijský film v roce 2007 a zvolit to nejlepší, co jsem měl možnost v uplynulém roce vidět v kině a co mi proteklo přehrávačem, mi prozatím zabránily dočasně nefungující Tabulky na čsfd. To mi však nebrání uvést tu nějakou aktuální asijskou pecku. Kdo pozorně sleduje čínskou filmovou scénu, tomu jistě neuteklo, že konec roku patřil v čínských filmech válečným dramatům Assembly a The Warlords. A jelikož jsem již měl možnost druhý zmiňovaný snímek vidět, už mám jasno v tom, jestli opravdu stojí za ten obrovský humbuk, co v Číně vyvolal.

Ono, když do čínsko-hongkongské historické velkoprodukce narvete na asijské poměry astronomických 40 miliónů dolarů, z čehož polovina zamířila rovnou na účet hereckému trojhvězdí Jet Li (celých 13 miliónů dolarů gáže = asijský rekord!), Andy Lau a Takeshi Kaneshiro, s ambicí vytvořit dechberoucí válečný epos, zákonitě budete budit ta nejvyšší očekávání. Optikou čínského filmového trhu se naplnila. Tomu jistě pomohlo masivní nasazení rekordních 1027 kopií v čínských kinech. Jen v otvírací den, 13. listopadu, diváci přinesli do kas desetinu honoráře Jeta Liho. A na konci roku si už The Warlords (čsfd) v poklidu mířili ke 30 miliónkům. Tenhle biják si na sebe vydělá, to je bez debat. Avšak je otázkou, jestli vyhoví i divákovi, jehož neuspokojí jen megalomanské bitevní scény s tisíci komparsistů ve zbrojích, tradiční to čínské propriety tohoto typu snímků. Sám za sebe mohu říci, že u mě se to filmu povedlo jen napůl.


Pokud od The Warlords předem čekáte baletní poetiku Hrdiny či nablýskanou opulentnost Kletby zlatého květu, rovnou na to zapomeňte. Druhá polovina 19. století, to byly v Číně hodně drsné časy. Války o moc, bída, hladomor... Vizuální podoba snímku tuto skutečnost reflektuje a poskytuje vskutku syrovou podívanou, prohnanou filtry tmavých odstínů. Už začátek, kdy se jedna z hlavních postav po boji vyhrabe spod mrtvých těl uprostřed pláně zasypané zmasakrovanými spolubojovníky a s jazykem na vestě si to šine nehostinným údolím, aby málem umřela hlady a vysílením, jasně ukáže, že filmu nehrozí jakákoliv korektnost a končetiny v něm budou během drsných řeží opisovat elipsy vzduchem třeba jako ve Statečném srdci. A poněvadž jsme v asijských končinách, přímo se nabízí srovnání s korejským Musou (čsfd). Vždyť Jet Li v bitvě mistrně rube nepřátele bojovým kopím podobně jako Yo-seol. Jenže přiznejme si to - Musa je zkrátka lepší. Obsahuje sympatičtější hrdiny, okamžiky, kdy se divákovi dostanou pod kůži a ten jim nepokrytě fandí (Yo-seol je extratřída), mnohem uspokojivější dějovou linii a pořádnou dávku heroičnosti, jež se The Warlords pohříchu moc nedostává. Přátelství poraženého generála a dvou lupičů v tradiční historce o vzestupu, svodech moci a následné záhubě klouže pouze po povrchu a nejvíce se projevuje v bitvě, kdy si hrdinové zachrání kejhák. Ženský element, který má přinést mezi chlapy rozbroje, není také kdovíjak propracovaný, což platí i o podobě touhy po větší moci a vzájemných půtkách a intrikách, které se stanou přátelství osudnými. Historický snímek nabízí několik přitažlivých bitev (vzhledem k době za použití střelných zbraní), dlouhé obléhání, masakr bezbranných, ale v poslední čtvrtině poněkud nudí a člověk vysloveně čeká na krvavé rozhřešení. Herci za to nemůžou, snaží se (Jet Li tu podal na své poměry nebývale přesvědčivý výkon), jen od Andy Laua jsme zvyklí na výraznější role. Na vině, že The Warlords nejsou očekávaným nářezem, je určitě scénář s předvídatelnou dějovou trajektorií, povrchně načrtnutými postavami a jejich motivy a mimo bitvy slabou dramatickou stavbou, díky které pokusy o vyhrocené situace nemají dopad, který by mít měly. Škoda. Takto se z vysoce ambiciózního snímku vyvrbila jen slušná podívaná, kterou milovník historických spektáklů s velkými zbraněmi nábožně oprašovat ve vitríně asi nebude. 7/10