pondělí 5. ledna 2009

Nejhorší asijské filmy roku 2008

Minulý rok jsem proklínal především dva americké remaky asijských horrorů, pátý díl nechutně natahované série Saw a jednu obskurní španělskou celovečerní telenovelu, která se jakýmsi nedopatřením dostala do programu MFF KV. Avšak také v asijské provenienci se našlo pár filmů, co mi hnuly žlučí, nebo jsem u nich omdléval nudou. Proč se s nimi během všudypřítomného bilancování nepodělit, že...

Moji osobní cenu pro největší filmový hnus získává:

19th April (Indie)

Tohle indické konverzační peklo ve výběru poněkud vyčuhuje, jelikož je z roku 1994. Ale za utrpení, jež mně a mojí sympatické kamarádce, kterou jsem, o skutečných kvalitách filmu nemaje potuchy, dotáhl do sálu, během pražského bollywoodského filmového festivalu způsobilo, ho do článku bez uzardění fláknu. Neředěný děs a běs. Matka s dcerou řeší po celý film v několika místnostech rodinné problémy, křičí, brečí, občas některá z nich mluví do telefonu, nic jiného se takřka neděje (největší "akce" nastane, když bouřka rozrazí okenice)... Celé to doprovázel naprosto otřesný zvuk, který místy asocioval šmirglování tabule, pročež u té hrůzy nešlo usnout. Už vydržet to půlhodinu obnášelo silnou vůli, natož celé 2 hodiny. Dodnes je mi záhadou, proč ze zaplněného sálu Evaldu nikdo předčasně neodešel. Přemýšlel jsem o tom minimálně hodinu a půl, vážně... Po projekci se na adresu filmu řinul vodopád nadávek a kamarádce se málem dopředu zhnusila celá indická kinematografie. Dostat ji na další indický film stálo spoustu přemlouvání...

Další hrůzy:

Valu (Indie)

Abych plynule navázal na indickou niť, dávám možná neférově do popředí snímek o honu na divokého býka. On se totiž ze začátku jeví docela fajn. Kníratý lovec ze zoologické přijede s kameramanem do zapadlé vesničky, aby zneškodnil velkého černého býka, z něhož tam mají všichni strach. Vše probíhá úsměvně a nenuceně, až... Film se začne točit jako kolovrátek a z poslední půlhodiny se stává nuda k zblití. Vesničané pořád plácají doslova o hovně, pak za zvuků příšerné melodie dofuní do vesnice přátelský černý bejk, všichni se v panice rozutečou, bejk odfuní pryč... A to samé ještě několikrát dokola. Že pacifistický skot škodí vesnici a je nebezpečný, tomu po hodině filmu přestane věřit i naprostý naiva... Chudák vystresované zvíře! :(

Fighting Beat (Thajsko)

Zářný příklad odfláklé thajské muay thai mlátičky. Fanda zmlsaný výbornou choreografií a solidně natočeným bojovým uměním ve filmech s Tonym Jaa bude těžko akceptovat ledabylou bojovku s podprůměrným střihem, hroznými hereckými výkony, trapnými plážovými frajírky a pištícími Thajkami, které běhají po přístavu s klacky a loví nemožné zlosyny do sítě... Ze slabého snímku utkví v paměti jen pěkně vyphotoshopované postery.

Sex is Zero 2 (Jižní Korea)

Zatímco první díl se dokázal ubalancovat na hraně trapnosti a poskytl vcelku příjemnou prcičkovskou komedii s větší porcí nahoty, ve dvojce se svléknou skoro všichni a trapný nevkus v ní obcuje se scénáristickou imbecilitou. Tudíž se v ní olizují lízatka vytažená z mužského zadku, loser Eun-sik vytahuje čísla ze svého rejstříku "zoufalý a ještě zoufalejší", přestože - světe div se! - o něho stojí pěkná baba, a při scénách s hroznou Shini Yi jsem se modlil, ať neodloží spodní prádlo, neboť by mi představa ji bez podprsenky zcela jistě způsobila dočasné sexuální trauma. S přehledem největší korejský shit uplynulého roku.

Loner (Jižní Korea)

Druhá největší korejská slabota jasně poukazuje na stávající smutný stav korejského horroru, které se už téměř netočí a když už, zůstává po nich většinou věrnému fandovi v ústech zkažená pachuť. Tak se minulý rok vyvrbil nepovedený mix duchařiny a slasheru Death Bell a hlavně marný mysteriózní Loner. Ze začátku korejská Ošklivka Katka, později nezáživná duchařina ze snobského rodinného sídla nabouchaná klišé. Od nechutné scény s pokojem zamazaným lidskými výkaly jde snímek ke všem čertům a nezachrání ho ani u k-horrorů tradičně pěkné vizuální podání.


The Wall Man (Japonsko)

Současný japonský horror na tom není také nikterak slavně. The Wall Man je ukázkou k uzoufání nudné a utahané nízkorozpočtové záležitosti, jež nemá navzdory poměrně lákavé synopsi s horrorem téměř nic společného. Látka o městské legendě o přízraku žijícím ve zdech vypadá na první pohled hodně nadějně (nejeden horrorový fajnšmekr si vzpomene na jinou "urban legend", Candymana), jenže ve filmu se téměř nic neděje a tajemné záběry na zdi brzy začnou iritovat. Ze zdi se vynoří maximálně digitální ruka, která stvrdí filmu členství ve spolku totálně promrhaných příležitostí.

sobota 3. ledna 2009

10 nejlepších asijských filmů roku 2008

Pojďme si připomenout, jaké nejvýraznější asijské snímky byly v uplynulém roce k vidění. Myslím, že se mi podařilo vidět vše podstatné, ať už na domácím 22" monitoru či v kině na některém z filmových festivalů. Podmínkou pro uvedení do výběru byla samozřejmě DVD premiéra, anebo možnost film už v minulém roce zhlédnout. Ten byl na kvalitní kousky celkem slušný, jen vyložených pecek se moc neurodilo. Zklamání způsobil asijský horror, který nepřinesl takřka nic nadprůměrného. Naopak potěšily třeba prazvláštní japonský mix dokumentu a hraného monster filmu Big Man Japan, finální režisérská verze Ashes of Time od Wonga Kar Waie, první polovina čínské válečné Assembly, která zdatně konkuruje vojínu Ryanovi, pražské zakončení Miracle of Giving Fool, jež bylo pro našince sladkou tečkou za velmi podařeným korejským melodramatem, a tři návraty silných asijských režisérských individualit.

Red Cliff part.1 (Čína)

První část dvoudílného historického eposu o násilném sjednocování Číny se nese ve znamení triumfálního návratu známého hongkongského režiséra stylizovaných akčních řežeb Johna Woo. První Red Cliff nezůstal režisérově pověsti nic dlužen. Efektní bitvy, ve kterých zdatní generálové kopími a meči likvidují zástupy nepřátel, reprezentativní multiasijský výběr sympaťáků na straně dobra, výrazný vizuál prošpikovaný tradičními zpomalenými záběry... Dívá se na to skvěle. Potěšujícím faktem budiž česká kinopremiéra sestřihu obou dílů letos 14. května.


The God, the Bad and the Weird (Jižní Korea)

Kim Ji-woon je naprostá korejská režisérská špička. Potvrdil to ve svém třetím majstrštyku - pro korejskou kinematografii naprosto netypickém orientálním westernu. Souboj o záhadnou mapu nepostrádá vtip, lehkost, dravou akci, dynamické audiovizuální podání, přední korejské herce... Klasický western od filmu nečekejme, ten má místy spíše blíže ke zběsilé akční hře. Jestli je snímek poctou Leoneho Tenkrát na Západě, nechám na filmových znalcích. Důležité jest, že tu máme výborný popcorn, u kterého je navíc šance, že se dočká uvedení v českých kinech či na DVD.


Cyborg Girl (Japonsko)

A do třetice významné asijské režisérské jméno. Kwak Jae-young si po rozpačité korejské My Mighty Princess spravil chuť v japonské produkci a natočil asijskou romantiku roku. Dojemný sci-fi příběh o lásce mezi krásným ženským robotem a sympatickým ťunťou ne náhodou připomíná Kwakovu největší korejskou klasiku My Sassy Girl. Takže očekávejme ještě přehršel úsměvných scén a přídavek v podobě solidních triků. Pro romantikofily naprostá "must see" a náplní unikátní asijská záležitost.



Chaser (Jižní Korea)

Tradice nekompromisního korejského thrilleru má výtečného pokračovatele ve snímku o vyšetřování série brutálních vražd prostitutek. Chaser je netypický v tom, že pátrání se účastní i pasák jedné zmizelé ovečky a takřka neschopné policii uděluje lekci z efektivity. Film není pro slabé žaludky a v jednom okamžiku uštědřuje diváckým předpokladům nepříjemný direkt, což se u některých nemusí setkat právě s pochopením. Přesto (a právě proto) snímek právem patří mezi asijskou žánrovou špičku.



Deadly Delicious (Čína)

Láska prochází žaludkem v pravděpodobně největším asijském filmovém překvapení loňského roku opravdu doslova. Dusné drama o zvláštním milostném trojúhelníku dostává názvu a zčásti umožňuje nahlédnout pod pokličku bohaté čínské kuchyně. Spektrum rafinovaně připravovaných pokrmů způsobí v gurmetových ústech určitě slinopád, pokud tedy nepatří mezi ochránce zvířat (tvůrci si neberou servítky). Těžiště skvostného čínského snímku však leží někde jinde...



Life in... A Metro (Indie)

Indický film má ve výběru zastoupení v milém bollywoodském melodramatu. Šesticí propojených civilních příběhů několika lidí se netradičně prolínají hudební výstupy poprockového indického tria zpěváků, přičemž působí naprosto nenuceně. Snímek obsahuje snad všechny atributy jakostního romantického snímku a je bezesporu jednou z nejlepším voleb pro člověka, jenž zatouží po Indii bez jásavých tanečních čísel.




Le Grand Chef (Jižní Korea)

A máme tu další film, který uspokojí divákovy chuťové buňky. Dva rivalové si to rozdají v efektně nasnímané soutěži o nejlepšího šéfkuchaře. Tudíž se můžeme těšit na záběry atraktivních jídel a přehlídku prvotřídního kulinářského umění. Poutavému dramatu nechybí ani hlubší lidský rozměr. Pro seznámení se s výbornou korejskou kuchyní není lepší filmové varianty.




Ip Man (Hong Kong)

Donnie Yen to na konci minulého roku jako proslulý čínský mistr bojového umění wing chun nekompromisně natřel thajské konkurenci i vietnamskému Rebelovi. Ve skvělé choreografii stále aktivně hrajícího veterána Sammo Hunga zatloukává pěstmi japonské karatisty do podlahy a po svém vzdoruje japonské okupaci Číny. Nejlepší martial arts počin roku!





My Love (Jižní Korea)

Nejvýraznější korejské melodrama pochází z dílny Hana Lee, jenž má na svědomí výtečné žánrové kousky Lover's Concerto a Almost Love. My Love se právem honosí přídomkem korejská Láska nebeská. Obsahuje sice jen tři zamilované příběhy, není tak kýčovitá a neútočí frontálně na divákovy city, ale i tak se jedná o ideální příjemnou podívanou na vánoční svátky.




Open City (Jižní Korea)

V přímém souboji s filmařsko-gangsterským Rough Cut to u mě vyhrála poctivá akční kriminálka z prostředí kapsářů. Film má velkou přednost v osobě chladné první dámy kapsářského gangu. Nádherná Son Ye-jin proslula rolemi křehkých zamilovaných dívek a role nekompromisní sexy šéfky ji překvapivě parádně sedne. Pro mnohé fanoušky korejských melodramat to bude jistě příjemný šok. Pomineme-li jednoho mdlého zloducha, čeká nás léty prověřená korejská žánrová kvalita se schopnými ranaři na obou stranách zákona. A té není nikdy dost.