středa 18. srpna 2010

Gallants: sympatické kung-fu ze staré školy

Gallants (čsfd) jsou jedním z nejpříjemnějších letošních filmových překvapení. Zmínit jej musím i z důvodu, že se budou 25.8. a 28.8. promítat v rámci letošního Fresh Film Festu v pražském kině Světozor pod českým názvem Chrabří bojovníci. Jednu projekci si určitě nenechám ujít. V odlehčeném i trochu vážném příběhu o obrýleném rachitickém outsiderovi, jenž se za zvláštních okolností stane žákem starého, kdysi váženého mistra kung-fu, a bude tak parťákem dvou legračních starších bijců a hezké mladé dívky, se střetávají oldschool elementy se současným vizuálním zpracováním, nebojícím se dravého nájezdu kamery. Tudíž nechybí nadhled a humor plný stařeckého škorpení, trocha dojetí, kvalitní choreografie bez triků a drátů za účasti borců ze starších hongkongských kung-fu filmů a dynamický výcvik ve stylu Rockyho. Výborný film, od něhož se rozhodně nečekalo, že letos předčí mezi hongkongskými mlátičkami favorizovaného a taktéž skvělého, ale ve fightech s účastí starých mistrů okatě předrátovaného Ip Mana 2. Gallants dokazují nejen, že hongkongští kung-fu staříci se v bojových scénách obejdou i bez podpory triků, lan a drátů, ale též že hongkongská filmová stará kung-fu škola žije dál, i když v soudobém, nostalgickém pojetí... 9/10

Ong Bak 3: neslavná Tonyho rozlučka

Komplikace kolem natáčení druhého dílu (přetažení rozpočtu, útěk režiséra a zároveň představitele hlavní role Tonyho Jaa do džungle a následné dotáčky druhým režisérem) jsou dobře známy. Naštěstí na kvalitě a intenzitě soubojových sekvencí to znát nebylo. Fighty z druhého Ong Baku si pouštím dodnes a nepřestává mě to bavit. Ty kombinace, styly, použití rozličných zbraní... Nádhera! Okolní dějová neakční omáčka se po první projekci musela výhradně pohánět dopředu rychloposuvem, jelikož jak je u Tonyho snímků zvykem, stála za prd. Pro Ong Bak 3 (čsfd, trailer) platí téměř to samé. "Téměř" z důvodu, že tentokrát je děj ještě blbší, poslepovanější, nudnější, a co se martial arts sekvencí týče, je trojka jen chudokrevným sourozencem předchozích dílů. A to je velké zklamání. Z trojky čpí, jakoby Tony chtěl mít natáčení rychle z krku. Většina z devadesátiminutové stopáže je zaplácaná nezajímavými řečmi, rádobymystickou symbolikou, Tonyho mučením, následným zotavováním, tančením a otravným křeněním vesnického blázna v podání Petchtaie Wongkamlaoa, jenž má zvláštní talent pít divákům ve svých filmech krev. MA sekvencí je ve filmu zhruba pět, ve větším měřítku pouze jedna. Samozřejmě v ní pobíhají sloni, Tony se nasere a kaskadéři mají nejvíc práce... Očividně vrchol filmu, které kontrastuje s odfláklou finální bitkou s Danem Chupongem (to je ten pomalovaný hastroš z dvojky, co dal Tonymu čočku na slonovi - zde hlavní záporák). Nemůžu se však zbavit dojmu, že ona sekvence je už jen standard, jenž se od Tonyho tak nějak automaticky očekává... Po několikáté repríze trochu nuda, kterou trumfne i krátká bitka ve vesnici, v níž učinkuje z dvojky dobře známý samurajský borec s košíkem na hlavě. Za zmínku ještě stojí vcelku povedená hudba a zbytečně moc rušivých digitálních triků (vrcholem budiž scéna, kdy do popruhů zapřáhnutý slon má ulomit kus masívní sochy, a když se mu to povede, velká hlava z kamene jej přeletí přímo do davu Tonyho nepřátel). A proč mám v nadpisu rozlučku? To se Tony v pofilmovém období sebral, projel na slonovi, nechal si vyholit hlavu a hodil na sebe mnišské roucho. Jak dlouho se bude oddávat meditacím, to ví snad jen on a thajský bůžek. Během místy útrpného sledování třetího Ong Baku mi několikrát vytanulo na mysli, že se Tony do toho kláštěra fakt ukrutně těšil. 4/10

pondělí 9. srpna 2010

A zase ta vysoká...

O mé přijímačkové anabázi na koreanistiku jsem psal tady. Po druhém kole jsem zhodnotil výsledky jako neúspěšné a s jakoukoliv šancí na přijetí už nepočítal. V polovině července se objevily ve studijním systému kompletní výsledky přijímacích zkoušek. Jaký byl můj šok, když jsem zjistil, že i přes chabý zisk 60 bodů jsem se umístil jako první pod čarou, tj. na 21. místě! Na dvacítku přijatých jsem ztratil pouhé tři body ze sta... Jelikož na FF UK se dodatečně nenahrazují nenastoupivší studenti (na koreanistiku pravidelně někdo z přijatých nenastoupí), závěr byl jasný: podat odvolání. Tedy jasno v tom měli ostatní, já už moc ne, poněvadž jsem již vystřízlivěl z "koreanistického" nadšení a začal si uvědomovat, že s moji úrovni angličtiny bych byl pravděpodobně ostuda prváku a horko těžko bych to během studií doháněl. Studium prvního ročníku by pak nejspíše připomínalo horror. Navíc filosofická fakulta zrušila odvolání a nahradila ho přezkumem rozhodnutí děkana rektorem, což je žádost z tvršího soudku, jež evidentně výrazně snižuje šanci žádajících na kladné posouzení seshora. Abych se letos dostal na koreanistiku, tomu jsem obětoval skutečně hodně, takže nelehké rozhodování mi trvalo téměř 3 týdny. Nakonec ho usnadnily horentní výdaje na opravu počítače, kdy mi nezbyla hotovost na srpnový intenzivní kurz angličtiny. Rozhodl jsem se, že žádost o přezkum nepodám, budu vylepšovat angličtinu během podzimu a jara na dlouhodobých kurzech, a pokud další ročník koreanistiky náhodou otevřou už příští rok, opět to zkusím. Budou-li mi znovu přát okolnosti... Dnes jsem začal číst Písně z druhého břehu od korejské spisovatelky Han Mal-suk. Poté se vrhnu na další dosud nepřečtené knihy, takže příští rok by můj seznam přečtené literatury měl čítat minimálně dvacítku položek, s čímž už se dá před komisí u ústních zkoušek trochu zabodovat. :)