čtvrtek 2. prosince 2010

Filmasia 2010

Zítra v pátek začíná šestý ročník festivalu asijského filmu Filmasia. Letos poprvé se bude odehrávat pouze v Aeru (3.-5.12.), což je jistě škoda, ale není to nic, co by mělo fanouška asijské kinematografie odradit od návštěvy festivalu. I z důvodu, že nynější ročník je programově vcelku výživný, a na své si v něm přijdou jak příznivci asijského mainstreamu, tak i artu. Zasazení festivalu jen do Aera přineslo jedinou projekci každého snímku. Osobně v sobotu nebudu váhat navštívit novinky korejského hitmakera Kim Ji-una I Saw the Devil a kontroverzního japonského režiséra Siona Sona Cold Fish. První je v podstatě sázkou na jistotu. Kim Ji-un během své režijní kariéry nenatočil podprůměrný film a jeho tři kousky (A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life, The Good, the Bad and the Weird) patří mezi to nejlepší a nejvýraznější, co může moderní korejská kinematografie nabídnout. Od Viděl jsem ďábla čekejme řemeslně špičkovou a atmosférickou podívanou se skvělými herci. Lee Byung-hun a Choi Min-sik v hlavních rolích snad nepotřebují komentář. Pro slabší povahy nutno dodat, že snímek je symbiózou thrilleru a slasheru, a jak je u Kim Ji-una zvykem, s krví a naturalističností se nemaže. V zobrazení brutality došel film tak daleko, že musel být před uvedením v běžné korejské kinodistribuci zbaven sedmi nejsurovějších okamžiků. A to je na nekorektní Jižní Koreu co říct. Nemám informaci, zda-li bude na Filmasii uveden o minutu kratší nebo režisérský sestřih, ale těším se moc. Druhý známý asijský režisér, Japonec Sion Sono, na nějaký ten litr kečupu také nehledí. Znalci asijského filmu si jistě pamatují na šokující začátek kultovního Suicide Clubu, v němž se padesátka středoškolaček na nástupišti metra chytila za ruce a skočila pod projíždějící soupravu. A to byl skutečně jen začátek. Bylo by však chybou myslet si, že režisérovou doménou jsou nechutnosti a surovosti. Nikoliv. Sion Sono je machr na vztahy, vypjaté emoce a poutavé netradiční, až bizarní zápletky. Kdo viděl fantastické čtyřhodinové (!) Love Exposure, jistě mi dá za pravdu. Od Studené ryby tak lze očekávat počin, jenž půjde za hranice běžné, konformní kinematografie. Synopse o pohledu na život masových vrahů zní nanejvýše slibně. Můj favorit číslo dvě. 
Festival nabízí další prověřená asijská jména. Třeba dalšího kontroverzního japonského režiséra Takashi Miikeho, známého to workoholika na režirské stoličce a tvůrce mnoha známých úchyláren. Snímek 13 Assassins, který slavnostně zahájí festival, patří mezi nejkonvenčnější Miikeho kousky. Žánr samurajské řežby tentokrát Miike neozvláštňuje vynalézavými bizarnostmi, takže se můžeme těšit na poctivou historickou podívanou, ve které si to třináct odvážných chlapíků s nabroušenou ocelí v rukou rozdá za čest a slávu s obrovskou přesilou. Takových bijáků není nikdy dost. Silně artové filmy od tchajwanského Tsai Ming-lianga už nejsou moc můj šálek čaje. Ačkoliv jeho erotický muzikál The Wayward Cloud mě docela zaujal, u neskutečně zdlouhavého I Don't Want to Sleep Alone jsem na Febiu vyloženě trpěl. Těžko říct, zda festivalovou Visage risknu. Na druhou stranu, režisér má početnou skupinu fanoušků a film si i v Praze svou diváckou skupinu najde. Žánr anime má na festivalu jediného zástupce v podobě Ponya od japonského klasika Hayaa Miyazakiho. Anime a Miyazakiho tvorbu nemám příliš nakoukané, takže se neodvážím o snímku cokoliv tvrdit, leč dle ohlasů je povedený. Pokud tedy máte rádi anime, Ponjem z útesu nad mořem nic nezkazíte. Další trhák hongkongského bijce Donnieho Yena, Legend of the Fist: The Return of Chen Zhen, mě vpravdě moc nenadchl, avšak kdo chce na plátně vidět několik choreograficky nápaditých bitek (od kung fu, volný styl, až po karate) odehrávajících se vesměs v prostředí Číny začátku minulého století, má možnost. Celkově se jedná o neurážející, výpravný hongkongský průměr. Na poslední kousek Filmasie, korejské drama City of Crane, jsem viděl pouze trailer a popravdě nevím, co si o tom myslet. Film může překvapit, nebo zapadnout mezi hromadou asijských artovek, jež každý rok uvádějí tuzemské festivaly. Uvidíme. A možná se uvidíme na Filmasii. :)