úterý 10. dubna 2012

New Korean Wave - od cenzury po boom korejského filmu


Cenzura
Ačkoli po květnovém masakru demonstrantů v Kwangdžu v květnu roku 1980 režim postupně povolil otěže, nebyla 80. léta v Jižní Koreji pro filmaře moc příznivá. Trvaly vládní zásahy a cenzura, a korejskou kinematografii soužil nedostatek tvůrčích talentů. Stojaté filmové vody v první polovině 80. let čeřili pouze etablovaný režisér Im Kwon-tek, jenž ve svých filmech s oblibou prozkoumával historické, kulturní a umělecké kořeny země, jeji tradice a rituály, a vládní cenzura, která začala zastávat tolerantnější postoj k zobrazování nahoty a sexu, což přineslo nárůst korejských erotických filmů v distribuci. Nejúspěšnější z nich byl snímek Madame Aema, inspirovaný francouzskou Emannuellou. Příběh ženy, zažívající sexuální dobrodružství, zatímco je její muž ve vězení, byl s 315 tisíci prodaných lístků jen v Soulu nejnavštěvovanějším filmem roku 1982. A dočkal se 11 pokračování.

Nová korejská vlna
Nová korejská vlna nastoupila v druhé polovině 80. let, kdy díky olympiádě v Soulu v roce 1988 nastalo další částečné uvolnění cenzury, jež dovolilo zobrazení předmětů a témat, které byly dříve tabu, což se změnou filmové politiky přispělo k estetické a tématické revitalizaci korejské kinematografie. Nová korejská vlna zahrnovala řadu filmů zabývajících se sociálními problémy a líčících změny v korejské společnosti. Přehodnocovaly se klíčové události korejské historie. Hrdiny se stávali i radikální studenti a dělnická třída, zobrazovanými tématy rozdělení obou Korejí, korejská válka, rozvraty rodin, urbanizace, průmyslové nepokoje... Cenzorským nůžkám se i přes uvolnění nevyhnulo stále velké množství korejských filmů. Platily vágní podmínky: film nesmí narušovat ducha ústavy a důstojnost státu, společenský řád a morálku, přátelství mezi Koreou a dalšími zeměmi, a zdraví lidí.

Vstup Hollywoodu a čebolů na korejský filmový trh
V roce 1988 bylo povoleno také působení pobočky Hollywoodu na korejské půdě. Americké distribuční společnosti mohly bez omezení operovat na korejském trhu, což znamenalo řadu protestů a sabotáží nacionalisticky smýšlejících Korejců v sálech před promítáním i během promítání hollywoodských snímků. Dříve byl filmový trh pro cizí distributory uzavřen. Práva na filmy museli prodávat korejským společnostem. Nadále však platily kvóty na počet dní, po který bylo nařízeno korejské filmy během roku v kinech promítat. Postupně se však i přes protesty filmařů a korejské společnosti kvóty snižovaly. Vstup Hollywoodu na korejský trh pro korejské filmy byl prospěšný nutností větší konkurenceschopnosti.
V roce 1992 poprvé jeden z obřích průmyslových konglomerátů (čebolů) výrazně financoval domácí film. Samsung investoval 150 miliónů wonů do komedie Marriage Story. Risk se vyplatil, jen v Soulu snímek navštívilo 520 tisíc diváků. Následovaly další investice čebolů do filmů. Korejské filmy se začaly šít na míru konkrétním diváckým skupinám. Producenti se řídili i průzkumy trhu. Aktivity čebolů znamenaly řadu změn, třeba nárůst rozpočtu domácích snímků (z průměrných 500-600 mil. wonů v roce 1992 na 1,5-2 miliardy wonů v roce 1996).

Začátek masivnější státní podpory korejského filmu
Za prezidenta Kim Jong-sama (1993-1997) začala korejská vláda více propagovat a podporovat korejský filmový průmysl. Dříve byl film vládou vnímán jako ideologický nástroj a byl řízen a regulován. Změnu paradoxně pomohla nastartovat videopáska od Prezidentského poradního sboru pro vědu a techniku, na níž bylo prezidentovi představeno zajímavé srovnání: celosvětový výdělek amerického sci-fi filmu Jurský park rok po startu v kinech jako ekvivalent zisků z vývozu 1,5 miliónu automobilů Hyundai. Film začal být vnímán jako průmysl, který by mohl generovat stejné zisky jako průmyslová velkovýroba.
V roce 1996 byl zahájen první ročník Pusanského mezinárodního filmového festivalu (PIFF), jenž se postupně stal jedním z nejvýznamnějších filmových festivalů v Asii a získal si slušnou mezinárodní reputaci. Korejské filmy uvedené v Pusanu byly zvány na prestižní evropské festivaly v Cannes, Berlíně či Rotterdamu. Tentýž rok Ústavní soud vydal přelomové rozhodnutí , že vládní cenzura filmů před jejich vydáním je protiústavní.

Finanční krize
V listopadu roku 1997 doplatila také korejská ekonomika na příliš velkorysé a rozsáhlé poskytování úvěrů provázející výrazný investiční boom a obrovský příliv zahraničního kapitálu. Korejské banky se ocitly v pasti nesplácených úvěrů a nebyly schopny splácet miliardy dolarů zahraničních závazků. Některým čebolům (Kia, Samsung Motors) hrozil bankrot. Korejská měna klesla na historické minimum 1640 wonů za dolar. Korejská vláda neměla prostředky na uklidnění napjaté situace a musela se spolehnout na mohutnou pomoc Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky. Následující dva roky byly obdobím pesimismu. Na základě diktátu MMF došlo k široké restrukturalizaci podniků a bank. Více než 1,5 miliónů Korejců nemělo práci. Přibližně 20 tisíc firem zkrachovalo. Korejská střední třída notně prořídla. V těchto krušných časech paradoxně odstartoval boom korejského filmu.

Boom korejského filmu
V roce 1998 šlo do distribuce pouhých 48 korejských snímků, což byl nejhorší výsledek od roku 1957. Z důvodu propadu wonu vůči dolaru se stal nevýhodným nákup zahraničních snímků a rozumnější se naopak stala investice do lokálních projektů. Hororová komedie režiséra Kim Dži-una (Kim Ji-woona) The Quiet Family se stala prvním případem rozdílu mezi novým a starým korejským filmem. Multižánrovým a nadprůměrným vizuálním podáním bořila zažité hororové a komediální konvence. Úspěch u diváků a kritiků se zákonitě dostavil. Nástupu nové generace filmařů-cinefilů, čerstvých absolventů filmových škol oproštěných od minulosti a točících žánrové snímky, tak již nestálo nic v cestě. Uchytila se nová témata, větší svoboda v experimentování s formou a žánry. Pro producenty byli mladí režiséři výhodní kvůli nízkým platům, přístupnosti ke kompromisům a toleranci k produkčním zásahům.
Následovaly první nefalšované korejské blockbustery. Shiri (1998), JSA (2000) a Friend (2001) zhlédlo v korejských kinech pokaždé minimálně 6 miliónů diváků. Metu 10 miliónů prodaných lístků prolomilo záhy vojenské akční drama Silmido (2003) a poté válečný epos TaeGuk Gi (2004). Korejské filmy se již dokázaly v mnoha ohledech vyrovnat západní konkurenci, přičemž si zachovávaly lokální specifika. Spokojení diváci se začali houfně hrnout do kinosálů a velká studia včetně čebolů byla stále ochotnější investovat do drahých, riskantních a ambiciózních projektů.

Státní podpora korejského filmu
V roce 2001 podpořila vláda poprvé korejskou kulturu více než 1% státního rozpočtu. V následujících letech se stala propracovaná jihokorejská podpora domácích filmů nejvyšší v Asii. Korejská filmová rada (KOFIC) poskytovala granty pro nezávislé a krátké filmy, úvěry pro komerční projekty, produkční podporu pro artové, nízkorozpočtové, digitání a koprodukční snímky, DVD produkci a artová kina. Založila Regionální mediální centra, která zajištovala filmová školení a půjčovala vybavení amatérským filmařům, a Korejské centrum filmového průmyslu starající se o publikační pokrytí korejské kinematografie. Z této ukázkové a masivní státní podpory tyje korejský film dodnes.

Pozn. autora: Jako zdroj pro článek jsem použil anglickou knihu o korejském filmu New Korean Cinema – Breaking the Waves od Darcyho Paqueta, odborníka na korejskou kinematografii a zakladatele známých stránek koreanfilm.org. Fanouškům korejského filmu ji rozhodně doporučuji.

pondělí 2. dubna 2012

Korejský film v ČR

Kinodistribuce
Korejské filmy se v české oficiální kinodistribuci objevovaly pouze poskrovnu. V posledních 3 letech v ní dokonce nebyl uveden žádný korejský film. Mezi lety 2003 a 2008 se do našich kin dostalo 9 korejských snímků a jedna koprodukce. Obří kus z tohoto skromného koláče si ukrojila díla oblíbence našich diváků Kim Ki-duka, která se u nás promítala v 7 případech. Jednalo se o nezávislé snímky Ostrov (anglický titul The Isle; distributor Asociace českých filmových klubů), Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (Spring, Summer, Fall, Winter… and Spring; SPI International), 3-iron (3-iron; Artcam), Luk (The Bow; Aerofilms), Samaritánka (Samaritan Girls; Aerofilms), Čas (Time; Artcam) a Dech (Breath; Artcam). Ve dvou případech se dostalo na díla Park Chan-wooka: dramata Old Boy (Oldboy; Artcam) a Nebohá paní Pomsta (Sympathy for Lady Vengeance; Artcam). Jako poslední se u nás objevila povídka od Bong Joon-hoa v rámci povídkového triptychu Tokio! (Tokyo!; Hollywood Classic Entertainment). Korejské filmy se tedy na tuzemských velkých plátnech prezentují převážně během českých filmových festivalů, na nichž byl, je a bude výběr nesrovnatelně větší. 

Filmové festivaly
Korejská kinematografie má pravidelné zastoupení v nesoutěžních sekcích našeho největšího filmového festivalu v Karlových Varech (MFF KV). Oblíbená je především tvorba režiséra Kim Ki-duka, jenž festival několikrát osobně navštívil. V programu se objevují subtilní nezávislá dramata až po blockbustery typu Mutanta (The Host).
Tuzemským filmovým festivalem s nejfrekventovanějším výskytem korejských filmů je prosincový pražský festival asijského filmu Filmasia, jenž během sedmi ročníků uvedl několik desítek korejských snímků. Hned první ročník byl primárně zaměřený na korejskou kinematografii a ve třech programových sekcích (Zaostřeno na Koreu, Pocta režisérovi: Park Chan-wook a Pocta herci: Han Suk-kyu) nabídl českému divákovi rekordních 18 korejských snímků. Tomuto počtu se už žádný jiný ročník, ani festival, bohužel nepřiblížily. Poslední sedmý ročník nebyl na korejské kousky skoupý. V rámci profilu režiséra Bong Joon-hoa uvedl 4 jeho snímky plus jednu povídku, přičemž pan režisér se dostavil osobně z předprodukce koprodukčního thrilleru Snow Piercer, který bude natáčet od jara v pražských filmových ateliérech Barrandov, a podebatoval s diváky. Dále se divákům poštěstilo vidět 3 z desítky nejnavštěvovanějších korejských filmů v korejských kinech roku 2011 (melodrama Sunny, válečný spektákl The Front Line a akční Quick) a jeden z divácky nejúspěšnějších snímků roku 2010, thriller The Man from Nowhere.
V září 2010 se odehrál v pražském kině Světozor zatím jediný filmový festival zaměřený pouze na korejskou kinematografii. Festival korejských filmů však nabídl skromné 4 snímky. Následující rok se bohužel druhý ročník nekonal.
Občas se nějaký korejský film objeví na letním pražkém mezinárodním filmovém festivalu studentských filmů a debutů Fresh Film Fest (v posledním 8. ročníku thriller The Yellow Sea) či na březnovém pražském mezinárodním filmovém festivalu Febio Fest, na kterém byla v roce 2011 uvedena dvě vztahová dramata od klasika korejského nezávislého filmu Hong Sang-sooa a kontroverzní drama Bedevilled.
Pravidelná promítání korejských filmů pro filmové nadšence pořádala v rámci Filmového klubu v proměnlivých podmínkách (dříve malý sál Informačního centra vlády, posléze učebna na FAMU) Česko-korejská společnost. Bohužel poslední promítání proběhlo v květnu roku 2011.
DVD
Na DVD vydanými tuzemskými distributory se objevují korejské filmy zřídka. V roce 2003 bylo vydáno historické drama Válečník (Musa the Warrior; distributor Intersonic) v sestříhané verzi. V roce 2004 akční sci-fi Zabij systém (Ressurection of the Little Match Girl; Intersonic) a Yesterday (Yesterday; Intersonic), a známé drama Pečeť vraha (Memories of Murder; Intersonic). Roku 2005 přišel na náš trh pouze válečný hit Pouta války (Tae Guk Gi: The Broterhood of War; Bonton Home Entertainment) pravděpodobně v nejpovedenější tuzemské DVD edici korejského filmu. 
V roce 2006 byly vydány budhistické drama Jaro, léto, podzim, zima…a jaro (Spring, Summer, Fall, Winter…and Spring; SPI International) a kultovní akční drama Old Boy (Oldboy; Artcam prostřednictvím Filmhouse). Roku 2007 artové drama 3-iron (3-iron; Artcam prostřednictvím Filmhouse), historický akční film Soupeři (Duelist; Magic Box) a akční drama Clementine (Clementine; Dimas). V roce 2008 byla uvedena akční fantasy Noc úplňku (The Restless; Intersonic) a Dračí války (Dragon Wars; Bonton), akční animovaný film Zkáza Escobanu (Wonderful Days; MIDO) a historická koprodukce Válka rozumu a cti (A Battle of Wits; Hollywood Classic Entertainment). 
Od roku 2009 již byla většina korejských filmů prodávána v papírových pošetkách na stáncích. Tento rok vyšlo drama Nebohá paní Pomsta (Sympathy for Lady Vengeance; Artcam prostřednictvím Filmhouse), historická koprodukce Tři království: Vzkříšení draka (Three Kingdoms: Ressurection of the Dragon; Magic Box) a artová dramata Čas (Time; Filmhouse) a Samaritánka (Samaritan Girl; Aerofilms prostřednictvím deníku Aha). V roce 2010 přišel na náš trh akční historický snímek Zbraň odplaty (The Divine Weapon; Vapet), akční hit Hodný, zlý a divný (The God, the Bad and the Weird; Vapet) a thriller Bílé maso (The Chaser; Vapet). Byly znovu vydány tituly Pečeť vraha (Intersonic), Clementine (Vapet) a Samaritánka (Sony BMG).  Roku 2011 vyšel pouze akční thriller Oko za oko (Eye for an Eye; Vapet). 
Fanouškovská základna na českém internetu
Na českém internetu neexistují stránky, jež by se zabývaly jen korejskou kinematografií. Nejvíc článků o korejském filmu najdeme na specializovaném webu o asijském filmu rejže, který však trpí malou frekvencí vydaných článků a několik měsíců nebyl aktualizován. Dále se skromné množství článků objevuje na blozích filmových nadšenců. Fanoušci korejského filmu se léta koncentrují kolem Česko-Slovenské filmové databáze (čsfd), v které mají stovky až tisíce korejských snímků, herců a režisérů svůj profil, a kolem diskuzních stránek asiantitulky. Největší popularitu na českém internetu moderní korejský film zažil v rozmezí let 2005 a 2007, kdy byly nejprve „objeveny“ známé snímky typu My Sassy Girl, do našich kin přišli oceňované kousky Oldboy a 3-iron, a korejská kinematografie si zejména na stránkách čsfd.cz získala velké množství nadšených příznivců a také odpůrců, mluvících o korejském hypeu a vlně nadhodnocování korejských snímků. Postupně se situace uklidnila, řady nadšenců prořídly a v současnosti korejská kinematografie popularitou mezi tuzemskými filmovými fanoušky z asijského filmového teritoria nikterak nevyčnívá. Autor článku se hlavní vlny popularity korejského filmu na českém internetu a častých půtek mezi jeho příznivci a odpůrci sám aktivně účastnil. Oblibu korejského filmu u něho v roce 2005 nenastartovala My Sassy Girl, ani Oldboy, ale hororové psychologické drama A Tale of Two Sisters.

Pozn. autora: Tento článek měl být původně součástí mé seminární práce o moderním korejském filmu na koreanistice. Jelikož moje koreanistická anabáze neměla bohužel z několika důvodů dlouhého trvání, kopíruji jedinou dokončenou kapitolu seminární práce s drobnými úpravami sem. Hodně jsem v ní čerpal z přehledové části serveru rejže.cz.