Osmidenní filmový festival Febiofest 2008 otevře v pražském multikině Village Cinemas návštěvníkům brány již tento pátek 28.3., tudíž je na čase podat malé info k přichystanému asijskému menu. Febiofest byl vždy pro milovníka asijské kinematografie malou jarní oázou, kde mohl zhlédnout snímky, které by jinak na plátně stěží viděl, potažmo některé těžko vůbec někde viděl. Febiofest pokaždé inklinoval více než ostatní festivaly k artové asijské produkci, což je letos na první pohled nejmarkantnější. Přiznám se, že ač se snažím udržovat si jakýs takýs přehled o asijském filmu, na polovinu asijské sekce jsem civěl jako tele, poněvadž mi ty filmy prostě nic neříkaly. Po určitém sondování musím konstatovat, že letošní Febio jest z mého pohledu nejslabším za poslední 3 roky. Sice jsem potěšen, že narostl počet thajských snímků a ubylo v minulých dvou ročnících pořadateli protěžovaného Japonska, ale opět se mi nelíbí opomínání jihokorejské tvorby. Zřejmě nejslabší Kim Ki-dukovo dílo, Dech (čsfd), jenž jsem trochu rozebral na začátku blogu v karlovarské reportáži a vůči němuž jsem časem zaujal kritičtější postoj, není žádná náplast. V asijské sekci chybí vyložený magnet. Fandové Takeshiho Kitana se jistě houfně poženou na Glory to the Filmmaker! (čsfd). Osobně si tento snímek po loňské zkušenosti s manýristickými a podivnými Takeshi's a rozporuplných ohlasech nechám v klidu ujít. Na Febiu již etablovaný japonský režisér Ryûichi Hiroki představí svůj poslední snímek M (čsfd), asi jediný kousek, který mě přinutí jet domů nočním busem. Poměrně dost jsem zvědav na předpremiéru koprodukčního Mongola (čsfd), s Tadanobu Asanem v hlavní roli. Historických velkofilmů není nikdy dost a o Čingischánovi toho moc natočeno nebylo. Navíc povedenou scénu z traileru, kdy jezdci s vodorovně před sebou napřaženým duem šavlí decimují jízdu protivníka, musím vidět na plátně co nejdříve. :) Za černého asijského koně bych si tipnul tchajwansko-čínské lesbické Spider Lilies (čsfd) . Kromě dvou thajských filmů, o kterých píši níže, si již nic nedovolím doporučit, abych neriskoval, že mi někdo naštvaný vymete šutrem okno mého pokoje. :) Jak jsem již napsal, polovina asijského menu Febiofestu je pro mě malou neznámou. Nechme se překvapit...
Předem zdůrazňuji, že kdo nemá rád pomalé arty a koho předloňské karlovarské Invisible Waves znudily k smrti, ať se thajské Ploy (čsfd) vyhne co největším obloukem. Kdo však při hledání nestandardních filmových zážitků snese až hlemýždí posun filmových políček vpřed a minimum hudby (o to jsou náhlé hudební vstupy osvěžující), čeká ho zajímavá sonda do vztahu stále více navzájem se odcizujících manželů, do něhož náhle vstoupí odzbrojující mladičká dívka a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Strohá, ale pěkná kamera, jedna naturalistická soulož, hypnotické tempo, takřka hmatatelný chlad mezi manželi, rozkošná představitelka Ploy... Zkrátka tuze zajímavá artová podívaná. 8/10
Mysteriózní drama Dorm (čsfd) se zlehka dotýká mého oblíbeného asijského duchařského horroru, takže ho již přes rok mám za sebou. Už před thajskou premiérou před dvěma roky snímek zaujal úchvatnou stylizací a pěknými postery. Pravda, nakonec se z filmu vyklubalo málo děsivé duchařské drama, ale právě výtečná audiovizuální stránka pomáhá na několika místech budovat solidní napětí. Rozlehlé a chladem sálající prostory chlapeckého internátu poskytují zvolené látce a stylu vděčné prostředí a spolu s dobrými výkony dětských herců dělají z thajské Ložnice pohodovou mysteriózní záležitost s fajn atmosférou. Kdo by tu hledal originalitu, nenajde, což mě v tomto případě vůbec nevadí. 8/10
Pokud nedojde k nějaké nepředložené události, navštívím na letošním Febiu 14-15 filmů, v podstatě můj průměr. Jen na to tentokrát budu mít pouhých 5 dní. Díky kamarádce Nancy zabrousím i mimo Asii, jmenovitě do Evropy (především Holandsko) a Latinské Ameriky, a navrch dám kritikou ceněné americké snímky Gone Baby Gone a Into the Wild. Už se těším. :)
