Nakonec mi to nedalo, abych si také nezabilancoval. Můj panák soju je roky asijský film, a i když jej už hromadně nenakoukávám jako před lety, viděl jsem stěžejních asijských snímků z minulého roku dost na to, abych si z nich mohl sestavit reprezentativní topku. Podmínkou byla dostupnost až v roce 2010, ať už v kině, na DVD, či na netu. Z tohoto důvodu sem nezařadím krásné japonské melancholické drama Flavor of Happiness, jež by sice právem patřilo mezi nejlepší trojici, ale bylo již k mání na konci roku 2009. Při výběru jsem se rozhodl, že větší důraz budu klást na účast jednotlivých žánrů. Jelikož minulý rok mě neohromila žádná vyložená pecka v ranku předloňské japonské Love Exposure a v "osmičkové" kategorii (hodnocení 8/10) bylo docela nabito, desítka snímků je řazena volně.
Nejlepší korejský akční thriller. Kdyby banda gangsterů operujících na trhu s lidskými orgány tušila, jakou smršť způsobí únos jediné kamarádky bývalého člena speciálních jednotek, nejspíše by se malé dívce a domku se zastavárnou, již hrdina vlastní, na míle vyhnula. Jenže smůla. Hlavní badass originálním nožem hezky podřezává krky a s kvérem mu to také jde, ale na nasraného Won Bina stejně nestačí. Drsný, špinavý, nekompromisní - přesně takový, jaký má korejský akčňák být. Vrcholem je intenzivní finální bitka, ve které úřadují krátké ostré čepele.
Hongkongský režisér Dante Lam je v posledních letech ve formě a sází v plen jeden výborný thriller za druhým. Beast Stalker příjemně překvapil v roce 2009. V roce minulém si to rozdaly hned dva Lamovy napínáky: The Stool Pigeon a Fire of Conscience. První to vyhrál zajímavějším příběhem a větším důrazem na postavy. Policejní informátor ve zločinecké bandě, adrenalinové automobilové honičky, kvalitní akce, surové rvačky, láska a sympatický hrdina... Špičkový hongkongský akční thriller.
Na válečném poli neměl biják režiséra známého melodramatu A Moment to Remember v roce 2010 konkurenci. Ne že by mu to ubíralo na kvalitě... Od Pout války jsme tu neměli korejský film s tak působivě zpracovanými válečnými scénami v tak fešném vizuálním kabátku. Už úvodní řež nastavuje laťku dost vysoko. Finální bitva o areál střední školy, v němž několik desítek nevycvičených, zato odhodlaných studentů čelí velké přesile na Jih postupující severokorejské armády v čele s charismatickým generálem, si se začátkem nezadá. Za závěrečný bodycount, jenž mají na střeše školy na svědomí dva hlavní hrdinové, by se nemusela stydět leckterá ikona devadesátkových akčňáků.
Zatímco bijec Tony Jaa s třetím Ong Bakem většinu fanoušků martial arts filmů zklamal, Donnie Yen s druhým Ip Manem je opět potěšil. I když už protivníky tak nekompromisně neřezal jako desítku japonských karatistů v prvním díle, v souboji mistrů mu okatě pomáhaly dráty a namistrovaný britský boxer se i přes býčí sílu zprvu nejevil jako ten správný záporák pro hongkongský kung-fu (wing chun) film. Ale ve vší úctě k příjemně old school Gallants a přímé konkurenci pro Yipův film, Ip Man-The Legend is Born, souboje budu i v budoucnu sjíždět jen v mainstreamovém druhém Ip Manovi.
Skvělý Han Suk-kyu jako životem zkoušený detektiv a výborná Son Ye-jin jako krásná a chladnokrevná manipulátorka v jakostním detektivním dramatu, který feelingem připomene korejskou klasiku The Scarlett Letter. To obnáší soundtrack obsahující především vážnou hudbu (opakující se motiv z Čajkovského Labutího jezera), pomalé tempo, tragiku, potlačované emoce a precizně vystavěnou příběhovou kostru, kdy do sebe na konci vše nenávratně a osudově zapadne. Jeden z největších filmových zážitků minulého roku. Snímek přitom pro mě nepochopitelně v jihokorejských kinech propadl.
Přímočarý hongkongský slasher u mě dostal přednost před skvěle natočeným, leč absurdně přepáleným korejským krvákem I Saw the Devil. Co se brutálních atrakcí týče, oba vychází takřka nastejno. Vyvržená střeva, uříznutý penis, podřezané krky - z hlavní hrdinky se v cestě za jejím snem stane nelítostná a nezastavitelná bestie brodící se v kalužích krve. Nápadité mordy se sem tam efektně vynoří ze slušné sociálně dramatické omáčky, která dává hrdinčinu extrémnímu chování jakýs takýs smysl. Jakostní slasherové řemeslo. Nic pro slabé žaludky.
Kvalitní komorní wuxia, jež dá letmo vzpomenout na doby, kdy jsme byli paf z famózního Tygra a draka. Úrovně a rozmáchlosti opusu Anga Leeho nedosahuje, ale loni neměla v subžánru asijských historických dramat s prvky bojových umění konkurenci. John Woo sice po Red Cliffu zaměstnal horšího střihače bojových scén, což místy zbytečně lehce sabotuje pěknou choreografii, ale pořád se jedná o slušný nadprůměr. Když si přičteme báječné herce: veteránku hongkongských akčních filmů Michelle Yeoh a korejského elitního herce Jung Woo-sunga, mezi nimiž to na obrazovce skutečně funguje, zajímavý příběh točící se kolem spolku vrahů (jen úhlavní padouch to také lehce kazí) a fešný vizuál, vyleze nám fajn záležitost, která má všechno, co má správná wuxia obsahovat: ladné souboje, schopné zabijáky, zradu, lásku a pomstu.
A teď něco z odlehčenějšího soudku, poněvadž Symbol je jedna z největších asijských ptákovin, co nás minulý rok mohla na plátně či obrazovce potkat. Náplň originálního kousku je skrz naskr divná: v jedné linii vyprávění se kdesi v Mexiku chystá podprůměrný wrestler v masce na svůj zápas. Ten zaručeně nebude obyčejný. V druhé paralelní a zábavnější linii se v jakémsi neznámém bílém prostoru evokující obří polstrovanou celu blázince probudí legrační Japonec v legračním žlutém pyžamu. Průzkum prostředí spustí vodopád humorných situací, z nichž bude mít chudák Japonec dojem, že si z něho někdo nahoře dělá šoufky a škodolibě se z toho tleská do kolen. Hodně švandy a absurdity, trocha existencialismu a pindíků. :)
Předloni Korejci patriotisticky jásali u sportovního fláku o národním týmu skokanů na lyžích na olympiádě, loni drželi palce korejskému trenérovi a jeho sebrance malých fotbalistů posbíraných na ulici města ve Východním Timoru, jenž nepatří právě mezi politicky stabilní oblasti. Občanské nepokoje očekávatelně krapet zhustí zápletku, která je jinak odlehčenějšího ražení a nabouchaná sportovními klišé. Ale skvadra snědých bosonohých kluků, vyjeveně zírajících na své první fotbalové kopačky, a pro korejský film netypické indonéské prostředí, tradičnímu sportovnímu koktejlu podstatně přidávají. Ve finále nelze všem nedržet palce.
V segmentu asijských melodramat nebyla minulý rok moc velká konkurence. Před zajímavou hongkongskou kuřáckou romanťárnou Love in a Puff jsem nakonec upřednostnil osvědčenou korejskou kvalitu. Aby nedošlo k mýlce, Season of Good Rain se nesnaží o opakované vyvolání slzavých niagár a do kapku dramatičtějšího finiše si jen tak relaxačně plyne. Takřka celý se odehrává v Číně a partnerkou fešáka Jung Woo-sunga je krásná a křehká Číňanka. Přestože spolu mluví anglicky, krásně jim to v příjemné korejské romantice ladí.
