středa 8. července 2009

Asijský film na 44. MFF KV

44. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech zatím neskončil, ale jelikož jsem během krátké dvoudenní návštěvy zhlédl většinu zásadních festivalových asijských filmů a čtyři příslušníci korejské kinematografie rozhodně stáli za trmácení se do Varů z Prahy na otočku pro lístky a Festival Pass den před zahájením, a na tradičních Festivalových ozvěnách v pražských kinech se dá po konci fesťáku ještě leccos dohnat, přišlo mi líto se nepodělit s dojmy v malém článku... Zmíněná čtvrteční "otočka" pro lístky a FP je pro mě poměrně důležitá. Ulehčí vám od pátečních front u pokladen a téměř s jistotou seženete všechny kýžené lístky na pátek a sobotu. Loňská Bathory budiž v tomto výjimkou. Letos mě trochu zarazil menší čtvrteční nápor návštěvníků před pokladnami, ale to bylo tak trochu zásluhou příchodu půl hodiny po jejich otevření. Odhadem dvě stovky lidí chtěly mít také své jisté co nejdříve (nepočítám on-line rezervaci, prostřednictvím které se po většině vstupenek z poskytnutých 10% kapacit kinosálů slehla v pondělí zem už po pár sekundách). :) Ani to nevadilo - za 20 minut jsem měl vše koupeno pro sebe i kamarádovu skupinu. Zajel jsem se domů do Prahy vyspat, sbalil si pár hadrů a hygienické potřeby a druhý den v poledne už mohl ve Varech vyrazit na zteč asijské kinematografie, cpát se obligátními palačinkami, potkávat se na ulicích s přáteli, popíjet po půlnoci v Tipsport baru (letos se podnik přejmenoval) a mít tak trochu srandu z nechutných návalů u pokladen a sálů, jelikož nic takového už přece nemusím řešit! Proklínanému objednávání vstupenek pomocí ranních smsek jsem kvůli nedělní Paní Ředkvičče neušel, ale díky nastavení přesného času podle kamarádových hodinek a včasnému procitnutí s tím nebyl nejmenší problém. Velký dík musím adresovat Vláďovi, Michalovi a Davidovi, kteří mi umožnili přespat v hotelovém pokoji na spacáku, takže jsem nemusel po nočním tahu pospávat v nonstopu či na lavičce v parku. Tradičně deštivé karlovarské počasí by mi to beztak nedovolilo...

Vzhledem k pouhým dvou dnům festivalové anabáze jsem musel počítat i ztráty. Vše, co jsem chtěl v rámci Asie vidět, se za tu krátkou dobu zkrátka stihnout nedalo. Zvláště mě to mrzelo v případě chváleného čtyřhodinového japonského opusu Siona Sona Love Exposure (čsfd). Délka 237 minut a málo pohodlné nafukovací kino Espace Dorleans rozdhodly. Nepřišel jsem proto o úsměvné zahájení projekce mírně nadprůměrného nezávislého korejského filmu Sisters on the Road (čsfd). Vedle debutující paní režisérky se ho zůčastnila známá korejská herečka Shin Min-a (A Bittersweet Life, Sunny, Madeleine ad.) a její krása nás, trojici koreofilů, ohromila i v poslední řadě sedaček. Režisérka Bu Ji-yeong dokonce naučila smějící se publikum pár jednoduchých korejských slovíček (láska = sarang, otec = oppa, matka = oma ad.), jež byly ve filmu několikrát skloňovány. Zahájení i diskuze po projekci byly díky sympatické a vtipné tříčlenné ženské korejské delegaci moc fajn záležitostí a budu mít na ně příjemné vzpomínky. :)

Kromě Sester na cestě a čtveřice povedených korejských filmů, které rozeberu později, jsem měl tu čest s dvěma zvláštními asijskými snímky. Sell Out! (čsfd) jest malajskou muzikální satirou střílející si z komerčního průmyslu. V první třetině svěží kousek, žel později se tvůrci uchylují čím dál více k taktice "dochází nám nápady, frknem tam písničky" a děj a dialogy se stávají čím dál více monotónními a neinvenčními... To autoři indonéské podivnosti Blind Pig Who Wants to Fly (čsfd) evidentně zakoupili licenci na jednu jedinou vypalovačku od Stevieho Wondera a skrze hlasy herců jí zaplnili snad polovinu stopáže! V nudné, roztahané artovce o ničem to bylo snad to jediné zajímavé... Trojku dvou homosexuálů a slepého zubaře (!) za zajímavou rozhodně nepovažuji. Nejhorší a nejubíjející film, co jsem v letošních Varech viděl...

Mother (čsfd) patřila na festivalu mezi mé dva největší filmové favority. Třem předchozím celovečerákům od Bong Jun-hoa jsem na čsfd střelil po zásluze plný hvězdičkový počet a s napětím čekal, jaký skvost vyleze z příběhu o matce, odhodlaně se snažící dokázat nevinu retardovaného syna obviněného ze znásilnění a vraždy středoškolačky. Příběh na plátně bezesporu poutavý, naléhavý a formálně bezchybný, leč nemohl jsem se zbavit dojmu, že Bong jede na jistotu podle poupravené šablony z Memories of Murder a film nemá tu sílu, jakou mít mohl. Každopádně herečka v hlavní úloze matky podává skvělý výkon (neplést si ji s jednou protřelou korejskou harcovnicí důchodcovských rolí), jen její úvodní taneční výstup raději nebudu komentovat. 8/10

Thirst (čsfd) byla skrze jméno režiséra Park Chan-wooka asi nejpropíranějším letošním asijským filmem. Velké pozornosti a Ceny poroty se jí dostalo na festivalu v Cannes. A protože mě Park každým svým filmem nadchl, byla Žízeň zaručená tutovka, která neměla nárok zklamat. A také že nezklamala, naopak... Tolik scén, při nichž jsem se dostával do stavu až extatického nadšení, jsem tento rok u žádného jiného filmu snad nezažil. Ona už jen upírská tématika mi jako fandovi horrorů hodně šmakovala, a když si k tomu přičtete bizarní humor, nemálo explicitně zobrazeného sexu, hektolitry krve, výborného Song Kang-hoa a Parkovy nápady a audiovizuální vychytávky, vyjde vám z toho horrorově komediální pecka v korejsky nekompromisním balení. Třesu se na další projekce! 9/10

Breathless (čsfd) by se měli vyhnout jedinci nemající v oblibě vedle násilí i přemíru sprosté mluvy. "Shibal" a další sprostá korejská slova chrlí hlavní hrdina z úst prakticky nepřetržitě. Vedle mlácení lidí je to jeho přirozený výrazový prostředek. Jeho minulost a zaměstnání (surového) vymahače dluhů proto není žádným překvapením. Však v typicky korejsky nekorektním filmu platí, že násilí plodí další násilí a točí se v kruhu. Hrdina samozřejmě dostane šanci se z koloběhu částečně vymanit. Ale lze to vůbec? Divák se nemusí bát, že ho tu čeká jen fuckování, mlácení dlužníků, kolegů a rodinných příslušníků a demolování nábytku. Prostor dostanou i humor a silné a dojemné scény. Zkrátka kvalitní sociální drama a prozatím nejlepší letošní korejský režijní debut (režisér se také obsadil do hlavní role). 8/10


Crush and Blush (čsfd), do třetice celovečerní korejský režijní debut ve Varech, na to jde jinak než všichni ostatní a esenciálně se nejvíce blíží tradičnímu korejskému pojetí komedie, přičemž ještě přidává poměrně originální a vtipnou sekvenci "výslechu". Pro někoho komerční tuctovka, pro mě svěží a úsměvná oddechovka. Troufám si tvrdit, že většina narvaného kina Panasonic si po projekci myslela to samé, co já. :) Divácky nejvděčnějšími scénami byly dle očekávání (snímek jsem viděl poprvé už před několika měsíci) ty týkající se "prasáckého" chatu a doktora v podání režiséra Mother Bong Jun-hoa. Ve filmu si zahrál i samotný Park Chan-wook (v kratičkém záběru jsem ho opět nepostřehl), jenž film zaštítil také jako producent. 7/10