čtvrtek 5. července 2007

Karlovy Vary v kostce IV.

Den pátý (úterý 3. července)

Úterek začal mizerně, jelikož jsem pět minut před začátkem rezervací (tj. v 7:00) náhle upadl do spánkového kómatu a probral se až za hodinu. Opakované vyťukávání smsek na různé středeční projekce už bylo víceméně jen zoufalým krokem odsouzeným k neúspěchu. Skákat pro lístky do fronty v Thermalu už v tomto čase nemělo také cenu. Nakonec jsem byl rád alespoň za rezervaci půlnoční Mrazivé kořisti (Fritt vilt). Nu což, hupsnul jsem zpět do provizorní postele a vychrápával dál. Však mě dnes potkají 3 asijské filmy... Nepamatuji se, co se dělo odpoledne, takže se pojďme podívat na zoubek prvnímu snímku.

Prořezávání révy (Pruning the Grapevine) je jediný asijský film zařazený do Soutěžní sekce. Poněkud odtažitě natočený jihokorejský art nás zavádí do katolické školy s internátem, kde si vnitřně zmatený student klade otázku, co od života vlastně chce. Dokončí školu a bude vysvěcen na kněze, nebo klesne ve víře a oddá se světským starostem? Film nám přibližuje, jak nelehké pro mladíka takové rozhodování je a co všechno se v něm asi bije. Strohá formální stránka i tlumené emoce přesně přenášejí na diváka atmosféru chladných církevních prostor, kláštěrního drilu a odříkání a odtažitého, emocí prostého jednání s druhým člověkěm. Ačkoliv je Prořezávání révy vyloženě festivalovým filmem, o jeho možném vítězství u festivalové poroty dost pochybuji. 7/10


Hodinu a půl po Prořezávání révy následoval další jihokorejský film, Můj přítel a jeho žena (My Friend and His Wife). Poprvé jsem mohl vyzkoušet na vlastní zadek zrenovované postarší kino Čas. V Thermalu jsem potkal Korduse a šli jsme do Času společně. Kino mile překvapilo. Sedačky pohodlné téměř jako v multikině, více místa no nohy, funkční (až příliš) klimatizace... Sice je teď do Času větší tlačenice, ale za zkrouhnutí míst k sezení vzhledem k nesrovnatelně většímu komfortu pro diváka oproti loňsku lze pořadatele jen pochválit. Však si dobře pamatuji, jak jsem loni v Čase při projekcích fyzicky trpěl.

Můj přítel a jeho žena řeší pochopitelně vztahy, ba rovnou partnerský trojúhelník dvou mužů a jedné ženy. Do zhruba poloviny se profiluje jako příjemná a vtipná podívaná, ale po rozpačité scéně s umělým miminem sklouzává film do dramatické roviny a stává se poněkud ubíjející a dýchavyčnou partnerskou sondou, jež by nějaké to odlehčení jistě prospělo. Jihokorejci se s naturalismem moc nemažou, takže kromě odvážných sexuálních scén je ve filmu vidět realistický porod, záběrovaný i s maminčinou vagínou, spoustu krve okolo nevyjímaje. 6/10


Kordus odkvačil do Velkého sálu na Black Sheep, tak jsem film probral až s Rentonem, jemuž se zamlouval více. Po rychlé druhé večeři vzhůru do Malého sálu na japonského pošuka Shinya Tsukamota, tvůrce kupř. industriální šílenosti Tetsuo. Do Vyšetřování nočních můr (Nightmare Detective) jsem vkládal velké naděje s vyhlídkou další režisérovy zběsilosti. A tu jsem také dostal na podnose...

Vyšetřování nočních můr budiž dalším důkazem, že na působivý, vizuálně drtivý zážitek Tsukamoto nepotřebuje horentní rozpočet. Stačí, když film disponuje výbornou prací s kamerou, rychlým střihem, agresivním zvukovým podkresem a vydatnou porcí husté atmosféry. Stačí vhodit do tyglíku mlčenlivého Ryuhela Matsudu, sexy detektivku, litry hemoglobinu, pleskavou krvavou hnátu s nožem a nechat volnou ruku schopnému kuchařskému tandemu kameraman, střihač, a ve snovým scénách se divák při pohledu na tu pálivou pochoutku nestačí divit. 8/10


Té noci měl Kordus dvě milenky: flašku šampaňského a whisky. :) Nenapodobil jsem ho a v mžiku sladce snil.

Den šestý (středa 4. července)

V tento den se nic zvláštního nestalo, poněvadž nemaje lístky a naopak maje k vyřízení pár pražských záležitostí, vyjel jsem busem na otočku do matičky měst. A chvíli si oddechl od karlovarského shonu... Zpátky jsem dorazil před jedenáctou večerní hodinou s mp3 přehrávačem (mimo jiné) a pěkně blbou náladou. Jen tak tak jsem si stačil vyzvednout v termínu zarezervovaný lístek na půlnoční Mrazivou kořist (Fritt vilt). Půlhodinu jsem pokecal s JAnem a posadil se do Malého sálu, zvědavý na teenagerovskou vyvražďovačku s dobrými referencemi od kolegů horroristů.


Mrazivá kořist patří bezesporu mezi nejlepší evropské (ne-li světové) slashery posledních let. Nedosahuje kvalit výborného Ajova Haute Tension, leč fanouškovi horroru nabízí kvalitní zábavu. Subžánrový převrat se sice nekoná, ale norský horror se chlubí nečekaně výbornou formální stránkou (tedy na evropské poměry) a dobrou prací s napětím a postavami. Herci hrajou a nejsou jen tupou skupinou flákot nachystanou na skok do zabijákova mlýnku na maso. Povedly se i interiéry "opuštěného" horského hotelu a krásné panoramatické záběry na zasněžená hornatá údolí. Svěží a téměř bezchybně gradovaná vyvražďovačka. 8/10


Splnil jsem slib a podruhé zalezl do tipsporťáckého hájemství. Tam jsem hodil řeč s klukama, podivil se obřímu džberu mojita, zašel s KevSpou, Redlumem, Norfinem a ožralým Nirem na palačinku a ve čtyři ráno šupito presto do vily, kde všichni spali jako zabití.

Žádné komentáře: