Přestože je to dost s křížkem po funuse, dovolím si sem fláknout krátký popis mého zážitku z jednodenního pobytu na Tradičním horrorovém srazu. Kupodivu dnes srším aktivitou, do uší mi řve Yuki Kajiura a její Salva nos ze soundtracku k výbornému anime seriálu Noir a mám chuť něco načmárat. Vždyť jde jen o pouhopouhý přepis tří stran A4 papírů, které jsem popsal, když jsem jel před měsícem s Nancy a Kosíkem na LFŠ. Zatímco ona dvojka celou jízdu tokala, já se vedle kypré dámy bavil trháním papíru v sešitu propiskou. Takže...
Než jsem v sobotu na sestřenčině svatbě s vysokým nasazením zahájil gurmánskou akci "Sežer a vypij, co můžeš", zůčastnil jsem se premiérově ve čtvrtek a pátek 19. až 20. července každoročního Tradičního horrorového srazu, jenž tentokrát pořádal agilní Mr. Apache v hájence ve Václavovicích poblíž Ostravy. Vyrazil jsem ve čtvrtek v deset dopoledne a doufal, že na Moravě natrefím na obitusovu (vzhledem k duu obitus, Kordus to nebudu záměrně skloňovat správně) grupu, která měla jet údajně stejným spojem. Zapomněl jsem si totiž vzít s sebou Apachův popis cesty na místo srazu. Po únavné pětihodinové cestě vlakem z Prahy do Ostravy-Svinova jsem na onu partu opravdu narazil. S překvapením jsem zjistil, že obitus, Rogue, David'82 a Aditu byli ode mě během jízdy vzdáleni jen pár metrů. Další překvápko připravila drsná Rogue svými dredy. Mohl jsem té náhodě děkovat, neboť ve Svinově jsme měli na přestup do vlaku do Šenova pouhých 6 minut a sám jsem netušil, do kterého z mnoha spojů hupsnout. Obitus se zorientoval rychle a navedl nás do správného vlaku. Po 20 minutách jízdy jsme vystoupili na pustém nádraží uprostřed divoké zeleně. A teď čerte raď, kudy kam!
Po kiláku chůze po rovné cestě obitus zavelel vlevo nahoru. Leč blbě. Po mobilní komunikaci s Apachem jsem se museli vrátit asi 2 kilometry zpátky. Tam nás na zahrádce očekávali rozjařený Mr. Apache, dále JAn, Kordus, Cabal, Mi-Nu chai, Vladys, Mordenroth a další. Představili jsme se, dali si pivko, jídlo, pořádnou porci zmrzliny a pokecali. Záhy dorazil i milovník japan shocků Paldini. Asi po dvou hodinách proběhl přesun do Apachovy hájenky, kde jsme si složili bágly, a poté, co Kordus našteloval projektor a notebook, vyrazili na zteč další hospody. Nejdřív jsme si sedli dovnitř, ale kvůli klimatu se hned přesunuli ven. Mr. Apache v řádně podnapilém stavu odvážně péroval naštvanou servírku, následkem čehož jsme byli hodně dlouho na suchu. Až když bujarý Apache usnul s hlavou na stole, servírka se jala nás obsloužiti. Někdo si dal kofolu, někdo pivko a řašilo se všelicos, povětšinou samozřejmě horrory. Po nějaké té hodině proběhl nekoordinovaný útěk do nedaleké hospy s restaurací, kde měli aspoň něco dobrého k zakousnutí.
To už s námi byl veselý saxofonista Slon. Vyhládlí kluci si poručili utopence, jenž se posléze ukázal býti doslova myší porcí. Alespoň na něho nemuseli dlouho čekat. Nad představou objednaného chutného bramboráku jsem musel slintat bezmála hodinu. Žvanili jsme až do noci a kolém desáté to část výpravy včetně mě zapíchla a vyrazila za Kordusem a Rogue na film. Kordus si pouštěl hudební části řehtačky Tenacious D s Jackem Blackem a nakonec na plátně pustil k potěše zdánlivě spořádaného učitele obituse nějaké zombie porno. Než se chlápek rozdávající si to se zombicí udělal, film se vyměnil za Paldinim doporučovaný japan shock All Night Long 2. Tuhle krapet zdlouhavou kruťárnu dokoukali jen nejotrlejší a nejméně zmožení z nás. Já, JAn a Rogue. Po delší polemice nad Kordusovým členitým seznamem filmů, pustil JAn pokračování americké tuctové duchařiny White Noise. Ta si se svým starším bráchou mohla podat ruku. Z vody vařená zápletka, směšní duchové, béčkoví herci... Ale jako celek to nebylo zas tak hrozné. Další film už nebyl, šlo se spát. V mém případě lehnout si na stůl a hlavu položit na bágl. Kvůli svatbě jsem přijel na THS na jediný den, takže tahat s sebou spacák nemělo cenu.
Po dvou hodinách jsem vstal, což už přede mnou překvapivě udělala polovina osazenstva hájenky. S JAnem jsme se vypravili pro snídani do místní sámošky a jakmile se probrali poslední spáči, šlo se v devět na snídani do hospody. Konzumovala se především smažená vajíčka a pila kofola. Apachovi opět huba mlela, takže o zábavu bylo postaráno. Část výpravy se vypravila zpět do hájenky zhlédnout Miikeho epizodu Masters of Horror jménem Imprint. S Paldinim jsme se za nimi za chvíli vydali. Po proslulém mučení kurtizány jsem byl nucen všem dát ahoj a s báglem skočit na bus k vlaku. Nějakým způsobem se mi povedlo cílovou zastávku minout, tak jsem se musel asi 3 kilometry vracet. Ale času dost. Na depresívně zpustlém a zarostlém nádraží jsem si ještě 20 minut počkal. Vlak oproti obavám přijel dle řádu, tudíž už jen přesednout ve Svinově do Pendolina a Ostravsku jsem mohl zamávat. Neopil jsem se, ani neudělal žádnou hovadinu, ani neviděl nějaký horrorový majstrštyk, přesto byl jediný den na THS super. Díky ti Apachi za zorganizování! :) Příště se zůčastním celé THS se vším všudy.
Žádné komentáře:
Okomentovat