Recenze: Alone

Sem tam bych tu chtěl uveřejnit recenzi, kterou napíši mimo FilmWeb. Povětšinou horroru, určenou na Studnu. Takže pro ty, kteří Studnu nečtou nebo si stěžují na bílé písmo na černém pozadí...

Alone (Faet)

Thajsko, 2007
Horror
Režie: Banjong Pisanthanakun, Parkpoom Wongpoom
Hrají: Masha Wattanapich, Vittaya Wasukraipaisan
ČSFD
IMDb
WWW

Thajci měli vždy slabost pro duchařské horrory, vždyť v jejich pověstech a báchorkách se to duchy jen hemží... Thajské mysteriózní počiny začaly v posledních dvou letech ve větším množství expandovat i mimo hranice a tvořit zdatnou konkurenci asijským stálicím. Ba, v letošním roce využily útlumu konkurentů a zhostily se role asijské duchařské jedničky. Na asi nejznámější thajský kousek, Shutter, a méně známou, ale výbornou horrorovou komedii Buppha Rahtree, a povedenou poetickou duchařinu Nang nak, za poslední rok zdařile navázali další příslušníci duchařské rodinky: stylové drama z chlapeckého internátu Dorm, rejdy ducha kolem jednoha mimina Colic: dek hen pee, neobvyklá reality show z válečného muzea Ghost Game, výtvarně nádherné retro The Unseeable (od režiséra v našich kinech uvedeného Citizen Doga), pohled na kariéru ambiciózní dívky The Victim a strašidelná story z prostředí školních piteven Cadaver. Všichni se audiovizuálním zpracováním vyrovnají i mainstreamovým jihokorejským duchařinám. Porovnávat je s těmi japonskými ani nemá cenu. Formální stránka je ruku v ruce s dobře budovaným napětím, podařenými lekačkami a slušnými herci devízou, která by měla přebít notně provařený příběh. Všem výše jmenovaným se to víceméně podařilo. Totéž lze říci o žhavé novince letošní horrorové sezóny, Alone.

Druhý film Banjonga Pisanthanakuna a Parkpooma Wongpooma měl už od začátku poměrně vysoké ambice. Není se čemu divit, jelikož každý další počin autorů výborné duchařiny Shutter musí být fanoušky zákonitě ostře sledovaný. A když k tomu přidáme hodně atraktivní a neotřelou zápletku se siamskými dvojčaty a slibný trailer, máme zaděláno na kandidáta na asijský mysteriózní horror roku a uchazeče o thajský duchařský trůn. Oboje mu ulehčil fakt, že nádherní The Unseeable vsadili především na estetickou stránku a teprve pak až na tu horrorovou. Dopředu můžu prozradit, že v prvním bodě od toho není Alone daleko a v bodě druhém se žezlo předávat nebude. Alone má výrazné přednosti, ale též drobné nedostatky.

Pim a Ploy jsou sestry, které od sebe jen tak něco nerozdělí. Jejich pevné pouto není primárně založeno na sesterské lásce, ale na srůstu v oblasti břicha. Bez nadsázky se tedy jedna bez druhé neobejde. Neveselý úděl nesou statečně. Jenže pak se stane něco, co je rozdělit může... Přesunujeme se o spoustu let dopředu, kdy se Pim se svým manželem vrací z Jižní Koreje do rodného Thajska kvůli nemocné matce. Rozlehlý dům s točitým dřevěným schodištěm jistě vzbudí v horrorovém fandovi podezření, že tady se něco určitě semele. Aby ne. Na břiše Pim se nehezky vyjímá dlouhá jizva, pes na někoho štěká a Pim začne záhy cítit něčí hodně nepříjemnou přítomnost... Přestože je tématika siamských dvojčat příslibem nestandardního horrorového zážitku, překvapení se nekoná a film se drží zaběhaných žánrových postupů a klišé. Máme tu osobu, jež se dostala do víru strašidelných událostí, a postupem času je nám pomocí flashbacků a plynoucím dějem osvětlováno, proč, přičemž nám tvůrci zpívají krapet falešnou písničku. Nespoileruji, jelikož opak čeká od soudobé duchařiny málokdo. Dnešní mysteriózní horror se totiž nese ve znamení povinných zvratů. Ty buďto překvapí a přinejlepším šokují, anebo působí chtěně, nepřekvapivě a vykonstruovaně. Dějový přemet v Alone se usadil někde v půlce. Netrápí ho žádné do očí bijící švy, ale má za následek, že film zařadí nižší rychlost a ubere na dusnosti.

Určitě je sestupu na nižší horrorový level v závěrečné dvacetiminutovce filmu škoda. Jak by člověk od tvůrců Shutter čekal, Alone disponuje podobně naléhavou atmosférou a údernými lekačkami. Čekají nás strašidelné postelové a zrcadlové scény ve vděčných prostředích velkého baráku a nemocnice, včetně různých zneklidňujících náznaků, že něco není v pořádku. Obzvláště moment s postelí a větrákem je vypečený. Z postav je kladen důraz na ženskou hrdinku Pim. Chlapík Vee je odsunut do pozadí a do popředí vystupuje – stejně jako Jane v Shutter – aby pomohl odhalit nové skutečnosti, včetně učinkování ve flashbaccích. Herecká dvojka to není špatná, ale v Shutter byla znatelně sympatičtější. Vyrovnaně zřejmě dopadne srovnání obou pomstychtivých ženských duchů. Ta v Alone není též žádný nazdárek a svůj fešný zkrvavený a ohnilý kukuč dovede řádně prodat.

Alone fanoušky duchařských záležitostí a bledých dívčin s havraními vlasy zcela jistě nezklame. Jen to od ní nechce - navzdory režisérskému duu - čekat zázraky. Shutter překonán nebyl. Je také otázkou, zda dovede uspokojit diváky, nadávající na nedostatek invence v asijských duchařinách. Osobně v tom mám jasno: navzdory pár výtkám se mi nová thajská dlouhovlasá záležitost líbila opravdu hodně.

8/10