Asijské filmy v roce 2007

Poněkud pozdě, ale lepší než nikdy. Ano, dokopal jsem se ke krátkému bilancování nejlepších asijských filmů uplynulého roku. Byla by to škoda, jelikož jsem zhlédl přes 200 nových snímků asijské provenience a hodněkrát bylo opravdu na co se dívat. Nejdříve si shrňme běžnou kinodistribuci. Co si budeme povídat - byla to z hlediska asijských filmů bída s nouzí. Jarní nasazení okouzlujícícho thajského Občana psa (čsfd) bylo moc fajn, ale pouhé dva asijské filmy za rok (ještě megalomanská, ale prázdná Kletba zlatého květu), to je pro naše kinodistributory mizerná vizitka. Pořád přetrvává sázka na provařená jména (Wong Kar-wai, Ang Lee, Zhang Yimou, Kim Ki-duk, Park Chan-wook...), anebo ojedinělé nasazení filmu, jenž byl hodně úspěšný na festivalu. Což je případ výtečného Občana psa, kterému však nadšené ohlasy z MFF KV a velká chvála od Tomáše Baldýnského půl roku poté nepomohly k většímu zájmu tuzemských diváků. Docela mě to mrzelo. Na milého podivína Poda a fajčícího plyšového medvídka Thongchaie se mi navíc podařilo dotáhnout jediného člověka. Ostatní to i přes mou propagaci nezajímalo. Po dvojnásobné karlovarské projekci jsem si alespoň v dalším roce vychutnal osobitý a podmanivý snímek v kině ještě třikrát. Žel na DVD se ho asi nedočkáme a když už zázrakem ano - tak jak je u Artcamem vydaných asijských filmů na dvdčkách - s pořádným zpožděním.

K asijským filmům na počeštěných DVD se vyjadřovat nebudu, abych tu nenapsal nepřesné informace. Beztak jsem skoupil většinu toho, co u nás vyšlo. Jen, že největší událostí pro mě byla povedená DVD edice Kim Ki-dukova majstrštyku a mého oblíbeného filmu 3-iron. Artcam ho vydal prostřednictvím Filmhouse, který nás už rok předtím počastoval parádní edicí japonské kultovky Battle Royale. Minulý rok si však trochu pokazil dojem, neboť filmový fanda marně čekal na slíbený soubor šesti Kitanovek (4 z nich by už měly být v tuto chvíli k dispozici). K 3-iron se také váže zjištění, že milované originálky raději nedávat vůbec z ruky, ani v případě rodinných příslušníků, jelikož vám disk může být vrácen neuvěřitelně zprasený, že budete muset záhy koupit nový. A čtyři kila v háji...

Asijské filmy na festivalech mě minulý rok moc potěšily, přestože jsem už většinu z nich předtím viděl. Filmasii a MFF KV jsem se již dříve věnoval, tak je tu teď nebudu rozebírat. Na březnovém Febiofestu mě navzdory plnému sálu hlučících puberťáků nadchla projekce laskavého japonského snímku o kvartetu středoškolaček, co se rozhodly nazpívat několik chytlavých písniček na japonsko-korejský školní festival. Linda Linda Linda (čsfd) je nádherně svěží film se sympatickými hrdinkami, kterým nelze nefandit, aby to na konci všem pořádně rockově natřely. A nevadí, že Bae Du-na při tom zpívá falešně. Ústřední song jsem měl v kině sto chutí si s holkama zařvat. Ale to by mě asi plný sál puberťáků ubil čepicema. :) Každopádně je ostuda, že tento odzbrojující snímek ještě nemám doma... Indické melodrama Black (čsfd) mě a okolosedící diváky na Febiu dostalo na lopatky nestoudným frontálním útokem na city. Všichni jsme unisono buleli a buleli... Dokonce i černoch opodál slzel jako kdyby hodinu loupal cibuli. Mno, na indický film překvapivě žádné muzikální scény, jen plno srdceryvných okamžiků, křiku a výborné hymnické hudby, jež všechnu tu dojemnost jen podtrhovala. Vyděračská metoda, ale u většiny diváků fungovala na jedničku.

Ještě než se vrhnu na filmy roku 2007, musím vyzdvihnout trojici snímků staršího data, které jsem minulý rok viděl poprvé a nadchly mě natolik, že se staly plnoprávnými členy mojí asijské TOP 20. Lost in Time (čsfd) je skvostné hongkongské drama o smiřování se se smrtí blízkého člověka, o tom že život jde dál a je třeba začít odznova. Hlavní hrdinka to vezme od podlahy a naváže na exmanželovu živnost jako řidička minibusu v hektické hongkongské dopravě. Že to bude mít jako jediná ženská mezi suitou chlapů-řidičů setsakra těžké, netřeba dodávat. A co teprve ten chaotický silniční provoz... A k tomu malý synek... Výborné drama, výborní herci, ode mě to nejlepší doporučení.

Japonští Umizaru (čsfd) jsou drama z poněkud jiného soudku. Pojednávají o partě mladých kluků, kteří se podrobují náročnému 50-ti dennímu výcviku, jenž probíhá zejména pod vodou. Však se absolventi kurzu stanou členy japonské Pobřežní hlídky. Na Mitche Buchanana pobíhajícího v barevných trenýrkách na prosluněné pláži zapomeňte, tady se bude zachraňovat v neoprénu a se šnorchlem. Než k tomu kluci doplavou, vzniknou pevné přátelské vazby, přijdou konflikty, tresty, první lásky a první ostrá akce. Výcviky jsou divácky vděčná látka a Japonci se ji v případě tohoto filmu zhostili na výbornou. Když kamera ke konci seshora oblétává loď s odhodlanými plavčíky a zní k tomu nádherná melodie z Bratrstva neohrožených, není pochyb - tohle je jeden z nejlepších filmů, co jsem v roce 2007 viděl!

Tento pozoruhodný thajský snímek není dramatem, ale horrorovou parodií. S označením komedie bych byl opatrný. Buppha Rahtree (čsfd) obsahuje scény, při nichž tuhne krev v žilách. Když se milá slečna Rahtree po smrti naštve, začnou se dít v jednom thajském činžáku pěkné věci. A místním se to líbit moc nebude. Však kdo by stál o domovní strašidlo, jež dovede chodit po stropě a z jeho nechutného hlasu se ježí chlupy na těle. Správcová je ženská od rány, ale na tuhle pekelnou dívčinu nemá ani náhodou. Do bytu č. 609 míří jeden exorcista a kněz za druhým a výsledek? Nechte se překvapit, tohle stojí za to. Moje doporučení míří především do řad fandů horrorů, hlavně duchařin, kteří tento kousek jistě dovedou adekvátně ocenit (matador JAn budiž důkaz :)). Místy prča, místy povedené lekačky, krapet odkazů na horrorové klasiky, špetka romantiky (nenechte se úvodem ukolébat!), litry umělého hemoglobinu a podařená atmosféra. To by v tom byl čert, abych tuhle bezva záležitost nedotáhl na letošní THS!

A to je pro dnešek už vše, přátelé. V blízké době bude mít článek pokračování, ve kterém uvedu desítku nejlepších asijských počinů, jež mi byly dostupné až v roce 2007. Bylo opravdu z čeho vybírat.