neděle 18. července 2010

Bestseller: pseudohorrorová rutina

Dříve populární spisovatelka se po dvou letech po obvinění z plagiátorství přestěhuje s malou dcerkou do starého domu poblíž zapadlého městečka, aby zde našla klid a vrátila se na scénu novým románem... Jenže děj je ukotven žánrově v lehce mysteriózním thrilleru, takže ji tu nečeká žádná siesta a na povrch brzy vyplavou komplikace: vila přitahuje podivnou bezdomovkyni a dceruška si uvnitř našla neviditelného kamaráda. Ale pocit ze synopse, že korejský Bestseller (čsfd, trailer) bude dějově podobný vydařené španělské duchařině The Orphanage, je víceméně mylný, a to jak žánrovým zařazením, tak i kvalitativně. Korejský film je především rutinně řemeslným thrillerem téměř bez jakéhokoliv momentu překvapení. Jediné obstarává zlom přibližně v třetině snímku, kdy se zdá, že se film dostává do tempa, aby se pak z něho později stala ještě méně zajímavá podívaná, než v pozvolné, mysterióznem šmrncnuté první třetině, v které několik okamžiků přímo volá po lekačce. Ale ta přijde snad jen jednou v odlehčené verzi... Zato korejských horrorově-thrillerových klišé dorazí plný valník. Máme tu několik otravně rázovitých figurek z městečka, flashbacky, rozplétání starého zločinu ad. Nevýrazné zlo ve filmu postrádá zlověstný nádech, tudíž nejen díky tomu je nám osud hlavní postavy šumák. S přimhouřením jednoho oka je Bestseller thrillerový průměr na jedno zhlédnutí. 5/10

úterý 13. července 2010

Monga: mladistvým gangsterem v Taipei

Nejsem právě příznivcem extrémně pomalých filmů Tsai Ming-lianga, asi nejznámějšího jména na poli taiwanského filmu. Z mála taiwanských snímků, jež jsem měl tu čest zhlédnout (skoro polovinu na filmovém festivalu Filmasia ročníku 2006, zaměřeném přímo na Taiwan), mi v paměti utkvěl především výborný horror Silk, slušná duchařina Heirloom a roztomilá komedie Holiday Dreaming. Mezi ně se po včerejší projekci zařadilo i poměrně ambiciózní gangsterské drama Monga (čsfd, trailer). Ačkoliv v rámci Asie nemá třeba na korejského gangsterského bratříčka Friend, jenž pracuje na hodně podobném dějovém půdorysu, je v době, kdy se v tradiční gangsterské asijské velmoci Hong Kongu v poslední době točí hlavně policejní kriminálky a thrillery, vítaným osvěžením. Kdo již viděl Friend, bude hned od úvodu vědět, která bude bít. Trochu plachý, ale jinak kurážný mladík se vzepře šikaně na nové střední škole, do niž přestoupil, a zaujme členy čtyrčlenného mladistvého gangu, operujícího na ulicích staré taipeiské čtvrti osmdesátých let minulého století. Mladí bijci ho vezmou mezi sebe, čímž začne klasický příběh o přátelství, zradě a budování pouliční gangsterské kariéry.
Takřka ve všech atributech subžánru asijských gangsterek se nemají taiwanští filmaři za co stydět. Audiovizuál má Monga velice zdařilý - pěkně sytě barevný obraz v denních scénách střídá žlutohnědý filtr ve scénách nočních, dojde i na pár efektních zpomalovaček a flashbacků, romantická odrhovačka emocionálně podtrhuje pasáže, kdy je hrdina u své lásky... Mladí herci dobře hrají, interakce mezi nimi neskřípe. Přechod z odlehčené roviny do dramatické je takřka bezešvý, vše se nese v uvěřitelném duchu. Vytknout lze snad jen bitky, u kterých se snaha o syrové podání hlavně zásluhou choreografie poněkud míjí účinkem. Jak je v asijských gangsterkách zvykem, při vyřizování účtů mají menšinový prostor střelné zbraně a prim hraje chladná ocel. Jak již bylo řečeno, příběhově není Monga nic světoborného, ale že patří k lepším asijským žánrovkám, to jí nikdo nevezme. 7-8/10

úterý 6. července 2010

A Little Pond a 71-Into the Fire: válečné běsnění v korejských kinech

K příležitosti 60. výročí začátku korejské války byl ke konci června do korejských kin uveden pozoruhodný snímek A Little Pond (hancinema), jenž mapuje několik desetiletí tabuizovaný masakr stovek jihokorejských vesničanů americkou armádou ve vesnici Nogunri a jejím okolí koncem července 1950. Vesničané tehdy houfně prchali před severokorejskou armádou na jih za frontovou linii k Pusanu. Američané dostali zprávu o infiltraci komunistických partyzánů mezi vesničany a ze strachu z možného působení záškodníků v týle, začali skupiny vesničanů vyvražďovat. Z pár stovek lidí přežilo pouze 25. Tato událost patří mezi černé okamžiky korejské historie a jsem velice zvědav, jak se s ní jihokorejští tvůrci na obrazovce poperou. Při pohledu na silné herecké obsazení a trailer není pochyb, že si nebudou brát servítky a film téměř jistě bude stát za to.



Když se podíváme na promo materiály dalšího červnového válečného přirůstku v korejských kinech, 71-Into the Fire (hancinema), a zvláště na jeho parádní trailer, musí nám být jasné, že se na nás chystá válečný mainstream vzor Taegukgi. Podobný vizuál přehlédne jen slepý. A to rozhodně není špatně! Vypjaté akčně-válečné drama patřilo vždy mezi žádané a přitom nedostatkové zboží. Korejci už jednou dokázali, že zvládnou namíchat výbušný koktejl konkurujícímu všem těm americkým "Ryanům" a to včetně plného barelu emocí. Na příběh nezkušených, teprve dospívajících 71 studentů vojenské akademie, vržených na počátku korejské války do ostrého boje tváří v tvář severokorejským vojákům, zocelujících se a upevňujících přátelství mezi sebou, se strašně těším. Na tu smršť výbuchů, šrapnelů, kulek, patriotistického patosu a chlapského kamarádství především. Snad režisér výborného melodramatu A Moment to Remember (!) nezklame.

pondělí 5. července 2010

Comrades

Při přípravě na přijímačky na koreanistiku byla korejská válka jasně mým nejoblíbenějším studijním tématem. Dva filmy, které se odehrávají během korejské války, Taegukgi (u nás vydané jako Pouta války na podařeném DVD od Bontonlandu) a Welcome to Dongmakgol, jednoznačně patří mezi mou korejskou top dvacítku. Seriály moc nesleduji a už vůbec ne asijské (s výjimkou jednoho výtečného korejského, jemuž neřeknu jinak než "Kafe princ"), leč když jsem dnes na asijském fóru zjistil, že korejská televizní stanice KBS vysílá dvacetidílný seriál z korejské války, Comrades (aka Legend of Patriots; hancinema, youtube), a 4 díly jsou již k mání, neváhal jsem ani chvilku, a zvědavě zhlédl první část. Comrades jsou už na první pohled hodně ambiciózní projekt, stvořený jako připomenutí 60. výročí začátku korejské války (ta začala 25. června 1950). Seriál v Jižní Koreji odstartoval 19. června.
První díl se nezabývá invazí severokorejské armády na jih, ale říjnovou protiofenzívou Jihokorejců (po zářijovém vylodění v Inčchonu a osvobození Soulu - asi největším zlomu v korejské válce), kdy vojska OSN a Jižní Koreje překročila 38. rovnoběžku, hnala Severokorejce před sebou na sever, dobyla Pchjongjang a dostala se až k Jalu - řece na hranicích s Čínou. Avšak v nedalekých kopcích a horách už bylo připraveno k úderu na 300 tisíc dobrovolníků Čínské lidové armády... Úvodní znělka se správně patetickou melodií si nezadá s americkou konkurencí od HBO (Band of Brothers, Pacific). Bitevní vřava v ulicích Pchjongjangu téměř také ne. Exploze, které některým vojákům nekompromisně utrhávají končetiny, zmatek, štěkot zbraní, řvaní raněných... Vypadá to přesně tak, jak od vysokorozpočtového válečného seriálu očekáváme. Jenže když se děj přesune z venkovních prostor do interiérů a podzemní chodby, praští nás najednou do očí televizní look. O nočních scénách nemluvě. Lepší nasvícení a nějaký ten filtr by seriálu v těchto chvílích rozhodně prospěly. Dá se na to zvyknout, ale projekt od KBS tak na známé seriály od HBO znatelně ztrácí. Ale pořád tu máme děj, dramatické a bitevní scény, jež jsou přísliby pro další díly, že se bude na co dívat... Mě tedy zajímá, co bude dál a jak věrně se Comrades budou držet historických reálií (potěšily mě čínské polnice používané při útocích na nepřátele). Zda se dočkáme i neasijských tváří, nebo se seriál bude soustředit jen na Korejce a Číňany stejně jako Taegukgi... Akorát tu sladkobolnou skladbu, hodící se hlavně do romkomu, ve válečném seriálu poslouchat dál nechci. První část bych opatrně ohodnotil 6-7/10.

sobota 3. července 2010

Phoonk 2 aneb jak si snadno vydělat 200 tisíc

Indický horror Phoonk 2 (imdb, youtube) dopředu proslul troufalou soutěží, kdy kdokoliv mezi 18 až 60 lety, který v indickém kině napojen na přístroje měřící srdeční tep vydržel po celou dobu projekce filmu v klidu a nezdrhl, mohl v březnu získat 500 tisíc rupií, v přepočtu zhruba 200 tisíc korun. Snímek též provázela velkohubá prohlášení, že se jedná o jeden z nejděsivějších filmů s černou magií. Po jeho zhlédnutí musím s nadsázkou říct, že jestliže se stejná soutěž bude konat i u trojky, bookuji letenku do Indie, jelikož výše uvedená prohlášení jsou především marketingovými bláboly. Nevím, zda-li jsou Indové národem strašpytlů, ale pomyšlení, že by tato trapárna vyděsila příčetného člověka, mi přijde nepravděpodobné až nesmyslné. Phoonk 2 je nepovedeným mixem Omena, Exorcisty, Dětské hry a tradiční duchařiny. Mladí manželé s dvěmi dětmi se nastěhují do rozlehlého bungalovu u moře. Vyděšené pohledy dětí na krkavce, gekona, zrcadlo či podivný hlas už ze začátku značí, že v domě a jeho okolí není cosi v pořádku... V prvních minutách se filmu daří dodržovat žánrová pravidla a navozovat jakous takous stísněnou atmosféru, leč jakmile dívenka najde v lesíku zlověstnou panenku a na scéně se objeví postava v černém s bílými kontaktními čočkami, veškeré napětí pomalu ale jistě zamíří do háje. Jedna ze zákonitostí duchařského horroru říká, že zlý duch musí budit respekt. Ať už nepřirozenými pohyby, nepříjemnou vizáží či timingem lekaček. Jasné je, že toto si indičtí tvůrci nenastudovali. Když na scénu nastoupí duch (démon) anebo posedlý člověk, nutí to spíše diváka zívat. A co teprve zlá panenka... Její souboj s indickým šamanem spadá do kategorie "Co to, doprčic, je?!!!". WTF scén naneštěstí není moc, aby to výrazněji ukrátilo divákovo utrpení při sledování nudné a absolutně nenápadité druhé půle, v které navíc absentuje byť jen jediná podařená lekačka. Co udělá jedna z postav, když zahlédne skrze otevřené prosklené dveře na terase duchem posedlou ženštinu s nožem v ruce? Zatáhne závěs! Audiovizuálem patří Phoonk 2 do průměru, leč marno platno, herecké výkony, absurdní situace, nezáživnost druhé poloviny a prakticky žádná invence srážejí film do bahna horrorového braku. Indičtí tvůrci horrorů by měli propříště s vychloubáním a slibováním finančních odměn silně brzdit, anebo budou opět celému světu pro smích. 3/10