V nočním busu byla mimo zastávky tma jako v pytli a na pohodlných sedačkách jsme si báječně odpočali, takže po ranním příjezdu jsme se posilnili v kavárně u nádraží a hned vyrazili na zteč kanazawských turistických atrakcí. Kanazawa je jedno z mála japonských měst, které nebyly za 2. světové války zničeny bombardováním. Povedlo se mu tak uchovat značnou část historického dědictví. Pozůstatky Kanazawského hradu (v roce 1881 z většiny vyhořel), chrám ninjů, domy, v nichž bydlely gejši, hliněné uličky a hliněné domky, zahrada Kenroku-en a další. Nás zajímala především velká a proslulá zahrada, patřící mezi 3 nejkrásnější zahrady v Japonsku a rozkládající se před zbytky Kanazawského hradu. Kenroku-en znamená v češtině "zahrada šesti vlastností". Japonské zahrady musely mít totiž v 18. století, kdy byla Kenroku-en založena, opravdu šest vlastností: prostornost, ústraní, atmosféru starodávnosti, vtipnost, tekoucí vodu a výhled. Nedokážu posoudit, nakolik byla zahrada vtipná, leč ostatní atributy naplňovala měrou vrchovatou. Cestou k zahradě jsme prošli místní rybí trh a zřeli bohatou nabídku všemožných mořských potvor.
Před zahradou to už začalo v korunách stromů bělat...
Sakuryyy!!! A fotilo se o stošest...
Kanazawský hrad byl nedaleko...
Kochali jsme se a pomalu mířili k jádru zahrady. Došlo k veselé česko-japonské debatě...
Potkali jsme i japonskou figurantku (nevěstu?) v úboru gejši...
A naskytly se nám pohledy na úchvatné přírodní scenérie...
A na další krásné jezírko...
Zkrátka to byla nádhera. Obdivovali jsme ji zdarma, poněvadž se v dubnu nemuselo platit vstupné. Poté jsme zamířili do starobylých kanazawských uliček lemovaných stylovými bílo-červenými svítilnami. Počasí nám příliš nepřálo, ale jak se později ukázalo, pršelo na japonské poměry jen malinko...
Druhým vrcholem přepadovky Kanazawy měla být první návštěva tradičního japonského onsenu, tj. lázní, kde se rochníte vevnitř i venku v hodně horké vodě. Problematiku onsenů nastínila Žanda ve skvělém a informačně hutném článku na jejím blogu. Nebudu se opičit. Jen uvedu, že v onsenech se chodí na naháče (Japonci si přes rozkroky dávali bílé ručníky, které jsme s sebou vůbec netahali, takže si pak japonští chlapi různých věkových kategorií mohli ukroutit krky, aby viděli, co se nám to bimbá mezi nohama), jsou v drtivé většině rozdělené na mužskou a ženskou část, a před koupelí se musíte důkladně vydrbat na kbelících před sprchami. Je třeba říct, že Japonci to mají promakané. Dostanete vlastní župany, osušky a klíč od skříňky s gumou na zápěstí. Případně ještě holítka a zubní kartáček s pastou. Uvítací "ceremoniál" vypadá zhruba takto...
U sprch jsou připravené šampóny, sprcháče a kondicionéry. V místnosti vedle lázní umyvadla s fény a různými přípravky na vlasy. V hotelovém onsenu v Kanazawě nechyběly ani uchošťoury a jednorázové sterilizované hřebeny. Do onsenu si zkrátka nemusíte tahat kromě županu, klíče od skříňky a ručníku vůbec nic. Před odjezdem do Japonska vedla naše skupina dlouhou mailovou debatu, kde se vyskytlo legrační téma s bobry. Vyholovat se do onsenů nebo ne? Bylo mi sděleno, že Japonci se neholí. Ale to už bylo pozdě. Do onsenu hezky do hladka! Docela ostuda, že jsem si toto jako dlouholetý fanoušek Asie nevydedukoval, ale vem to čert. Přiznám se, že se strašně nerad svlékám i do plavek a moje návštěvy veřejných koupališť za posledních 10 let se dají spočítat na prstech jedné ruky. Onsenu jsem se tak dopředu obával a vedle Japonek a dámské části naší expedice to byl hlavní důvod, proč jsem začal dva měsíce před expedicí hubnout a horečnatě cvičit. Uvnitř onsenu ze mě však stydlivost rychle spadla. S heslem "ať si čumí!" jsem se jal ve sprchové části polévat horkou vodou. A nastala jediná moje krize. O dětství špatně slyším a nedám ani ránu bez naslouchátek. Mám hodně choulostivé uši a ve sprše si musím dávat majzla, aby mi voda nenatekla dovnitř. Hádejte, co se mi v prvních minutách v onsenu povedlo? Následující necelé 2 dny jsem měl kvůli zánětu pouze jedno funkční ucho a zrovna to horší, takže se mnou byla fakt "dobrá" domluva. Ještě jednou díky ostatním členům expedice, že to se mnou vydrželi! Dodám, že kanazawský onsen byl sice pěkně vybavený, ale v mužské části se nacházely jen dva bazénky uvnitř a jeden venku. Odpoledne se netěšil velké frekventovanosti návštěvníků, tak jsme se všichni v pohodě vešli a měli dostatek osobního prostoru.
Po siestě v horké vodě a úlevné očistě jsme si koupili lístky na bus do historické vesničky Shirakawa-go. A tam nás potkalo mnohem větší dobrodrůžo! Ale o tom až příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat